Důležitost bdění při praxi kundaliní jógy

Jan Lípa


MOTTO:
"Bdělost, toť vše!" Gustav Meyrink


I.

Fráňa Drtikol postavil své Učení na meditační praxi a pojetí života a světa vycházející z čistě filosofického buddhismu, oproštěného od potřeby uctívání, náboženské stránky a účasti davu. Ve své meditační praxi, životě a filosofii pracuje s kombinací dvou hlavních filosofických konceptů buddhismu - rangtongu (Šúnjaty Nágárdžúnovy školy Mádhjámaka) a šentongu (Přirozeností Buddhy školy Jógáčárja). S užitím meditačních technik Jógy velkého symbolu a Šesti Nárópových jóg, spočívajících v bdění vedoucí k nemyšlení a cvičení čakramů vedoucí k vyzdvižení hadí síly a jejich propojení, představuje skutečnou Přímou stezku jedince k dosažení osvícení a prožívání nirvány ještě během tohoto života.

II.

Jak to vypadá v praxi a jaké to s sebou nese nesnáze? Na začátku mnozí bdění opomíjejí, cvičí hlavně čakramy, jiní se pak k čakramům nikdy nedostanou a zůstávají takříkajíc na povrchu při praxi bdění. Nikdy totiž neproniknou do merita věci - do hmoty těla, nikdy nepojmou celou bytost do vědomí. Pokud by tak učinili, sami by čakramy objevili, probudili hadí sílu, vyzdvihli ji do nejvyššího lotosu, a následně dosáhli osvícení, jímž by žili "navěky věků, ámen", jak by k tomu dodal Mistr Evžen.

III.

Důležité je totiž právě to propojení obou praxí, jak jsme se již na tomto webu zmiňovali. Cvičit samotné čakramy nestačí. Stejně tak, jako nestačí cvičit samotné bdění. Obě praxe se navzájem doplňují a prolínají... Avšak zatímco k praxi čakramů je nutno vždy zasednout do meditační pozice, praxe bdění, jak ukazuje mimo jiné kapitola "Meditace v chůzi", se dá praktikovat nejen v sedu, ale i při činnosti. A právě tento její aspekt nám umožňuje provádět meditaci celých 24 hodin denně, okamžik od okamžiku. Člověk tak již není vázán jen na poměrně krátkou, ač záleží na každém, jak dlouhou, formální meditaci v sedu, ale může meditovat stále a kdekoli, při jakékoli, byť i té nejobyčejnější činnosti. Potom každý poctivě praktikující zjistí, že cvičení čakramů přímo podporuje bdění, a při celodenním bdění zase poznáváme zákonitosti souvisejícími s čakramy a usnadňuje jejich cvičení.

IV.

Tyto praxe se pak navíc, téměř samovolně, propojují při vstupu do proudu, tedy při probuzení hadí síly, což se projevuje usnadněním obou praxí, prohlubováním vnoru u cvičení čakramů a vhledu u bdění. Nejen že je pak daleko snazší bdít, přerušovat a zastavovat myšlenky, ale tato praxe se vlivem předchozího úsilí stává samovolnou. Kombinací výsledku obou praxí - vyzdvižení hadí síly s vydechnutím do sahasráry za současného nemyšlení ("zastavení změn myslícího principu", jak říká Patandžálí) dosahujeme osvícení, probuzení, prozření - poznání skutečnosti - prázdnoty, skrze níž sjednotíme vnitřní a vnější.

V.

K samotnému, správně prováděnému, bdění, dlužno poznamenat, je třeba dozrát. Dozrát jak z hlediska meditační praxe, tak i zkušeností nasbíraných během života a času v souvislosti s ní. Obě praxe se časem prolnou natolik, že budou (zjistíme, že vždy byly) praxí jedinou, vzájemně zpečetěnou - do Velké pečeti (Velkého symbolu). Ostatně obě praxe vycházejí z něčeho zcela přirozeného, něčeho, co máme s sebou stále - z našeho dechu. Proto platí, jak říkal František Hein: "Dech vede nejdál!"

(c) Jan Lípa






Další texty Jana Lípy a jeho přátel naleznete ZDE.