Kontemplace prázdnoty v Učení Fráni Drtikola

Jan Lípa


MOTTO:
"Prázdnota - šúnjatá - není prázdnem ničeho, nýbrž je jsoucnem, příčinou a původem všeho - (včetně) omezeného."
Jóga velkého symbolu, překlad František Drtikol, Universalia 1938



I.

V nedávné době jsme do emailové schránky webových stránek Síla moudrosti obdrželi několik podobných dotazů týkající se souvislosti cvičení čakramů a kontemplace prázdnoty. Vhledem k důležitosti této otázky jsme se rozhodli podělit se o odpověď na ni i s vámi.
Aby bylo možno co nejlépe odpovědět na podobný dotaz ohledně vztahu obou meditací, bylo by nejlepší, abyste si podrobně prostudovali celou knihu Síla moudrosti. Nicméně, nyní tedy aspoň ve stručnosti: Učení Fráni Drtikola je čistou praktickou podobou vadžrajánového buddhismu, který zahrnuje jak hinajánu, tak mahájánu, avšak oproti podání tibetského exodu jej Fráňa Drtikol zbavil roucha zbytečných tajnůstkářství, religionity a uctívání. Ona prázdnota je cílem i ideálem veškerého a nejen buddhistického duchovního snažení. Není to nic cizího, je naší přirozeností. Ale ačkoli je pravda, že je Tu stále, je pro nás všechny od narození zastřena nánosy představ, myšlenek, pocitů apod., pro které ji nežijeme vědomě. K tomu je tedy nutno přikročit k určitým léty ověřeným technikám a těmi spolehlivě zaručenými jsou právě čakramová cvičení (coby základ 6 Náropových jóg) a řekněme jóga vedoucí k prázdnotě (v podobě Jógy Velkého symbolu či samotné Jógy prázdnoty. Pro upřesnění - oba tyto texty přeložil a roku 1938 postupně samostatně vydal Fráňa Drtikol v Universalii - společnosti československých hermetiků. Spolu s dalšími pěti texty, včetně 6 Náropových jóg, jsou však také součástí celé knihy W. Y. Evans-Wentze "Jóga a tajná učení Tibetu" v překladu Fráni Drtikola. Později tento překlad komentoval Květoslav Minařík a jeho žáci jej roku 1994 vydali pod názvem "Tajemství Tibetu 1 - Sedm tibetských textů" s úpravami a v údajném překladu hermetika Stanislava Kulovaného.). Z Fráňova překladu vycházel také Eduard Tomáš ve svém přednáškovém cyklu, zpočátku v Unitárii, později i pro veřejnost.

II.

Vztah obou meditací je velice úzký, ba dokonce jsou oba vzájemně a neoddělitelně propojeny. To ostatně vychází i z celého systému vadžrajánového buddhismu založeného na sepjetí netantrické Majtrípovy praxe jógy Velkého symbolu, který používá jako základ bdění nad nadechováním a vydechováním a tantrického systému praxe Nárópovy (6 Nárópových jóg) užívajícím čakramová cvičení.
V praxi to vypadá tak, že provádíme během dne obě meditace - čakramy (vedoucí k vyzdvižení hadí síly do sahasráry) i bdění (vedoucí k nemyšlení). Oboje pak organicky, zcela přirozeně spojujeme v jedinou nerozdělenou pečeť Velkého symbolu - vedoucí k osvícení.

III.

Ke cvičení si však nic nepřidáváme. Žádnou představu o prázdnotě!!! Nic, čeho byste později měli či museli dosahovat, nebo naopak odbourávat. Vše vychází pouze z přítomného okamžiku, ze stavu onoho vědomě prožívaného Teď. Což je pro Učení Fráni Drtikola i samotný buddhismus naprosto charakteristické.
Prázdnota pak během či vlivem soustavné a dlouhodobé meditační praxe a uklidnění mysli přichází SAMA!!! Ostatně jedině tak se pak může i sama vracet, případně zůstat napořád. Tento stav je charakterizován skloubením vrcholu praxe bdění (nemyšlení) a posledního výdechu s vytažením hadí síly nad hlavu při čakramovém cvičení. V tu chvíli (či od té chvíle) prakticky prožíváme výsledek, ovoce obou meditací. Tedy onu prázdnotu. Možná se to může zdát "málo", ale ono víc ani není.
První vědomé prožití tohoto přítomného okamžiku pak nazýváme osvícením či probuzením, život v neustálé vědomé přítomnosti, křišťálově čisté, prázdné mysli, potom nirvánou.

IV.

Co se týká tibetských popisů jógy prázdnoty i ostatních jóg, je nutno si uvědomit, že se vždy jednalo o tajná učení. Ačkoli byly popsány, nejsou popsány jako návod, ale pouze jako jeden ze způsobů prožívaných při jejich meditační praxi právě proto, aby je nepřipravený nepochopil a nezneužil (jako je tomu například u samotného textu 6 Náropových jóg, kde zcela záměrně není výslovně uvedený klíč k celému popisovanému systému).
Jiné texty pak vycházejí z mnohem starších netibetských buddhistických textů, např. text Jógy Velkého symbolu je nápadně podobný obsahu pozdější knihy mnicha Nyanatiloky "Slovo Buddhovo" a vůbec textům Tripitaky. To ovšem není náhoda. Je nutno si připomenout, jakým způsobem se do Tibetu dostaly, nemusely být přepsány ani doslovně, ani přesně, ba dokonce ani obsahově podobně vlivem rozdílné mentality a prostředí. Jóga Velkého symbolu je tak pouze hodně zkrácenou a mnohem méně odbornou, přesto či právě proto snadno srozumitelnou, verzí textů Tripitaky. Stejně jako ony obsahuje (na rozdíl od jiných textů) popis a návod na celou duchovní cestu od začátku do Konce, podobně jako zmíněné Slovo Budhovo. Také proto tyto dva texty Fráňa Drtikol doporučoval jako zcela stěžejní pro studium a duchovní praxi.
Případně se jedná jen o útržkovité popisy částí starších, původně netibetských, a nutno dodat mnohem sofistikovanějších buddhistických textů jako např. u textu Jógy prázdnoty a dalších. Naprostá většina těchto textů, pokud ne přímo všechny, jsou Tibeťany pro jejich nepochopení používány pouze formou manter, výjimečně pak janter. To sice nikdy nebyl původně zamýšlený způsob užití originálních textů, avšak zaručuje alespoň jejich zachování, a následné předání dalším generacím, které možná mohou popisované prožít a pochopit.
Když už totiž nebyli schopni pochopit smysl textů, poznat jejich skutečný význam a na jejich základě realizovat, dosáhnout osvícení, poznání sama sebe, začali je recitovat z paměti, aby se aspoň neztratily a nebyly zapomenuty, jak se to v této oblasti světa už mnohokrát stalo, ale zachovali tak naději, že se třeba najde v budoucnu někdo, kdo pochopí... Ba co víc! O samotné pochopení, poznání u svých oveček nemají zájem, natož aby nastalo u obyvatel Západu.
Vincenc Lesný v knize Buddhismus (1948) představuje takovou praxi jako samostatný směr - Mantrajánu, předchůdce Vadžrajány, v rámci Mahájány. Tato praxe recitování však převládá a trvá dodnes, stejně jako v době před politickým exodem Tibeťanů, na jehož základě začali lovit dušičky na Západě. A mnoho tisíc naivků jim doslova skočilo na lep.
Samotný text Jóga prázdnoty je pak pouze přebásněná, zkrácená, ale zidealizovanější verze jiného původního indického buddhistického textu - Prádžňápáramity, který popisoval samotný život v Dokonalosti Poznání, tedy život probuzeného - osvíceného. (Také tento soubor původních textů s názvem Astasahásriká prádžňápáramitá a Vadžračchédika prádžňápáramitá přeložil Fráňa Drtikol.) 
Přestože mnozí čeští mistři upozorňovali na to, že Dharma byla na Východě ztracena a zapomenuta, pro hledající je zjevně lákavější moderní exotika Východu, Východu, který sám nedokázal pochopit svoje poselství. Mnozí tamní zasvěcenci se proto narodili právě v této době zde a žijí nepoznáni mezi námi.
Stavy, které tyto a jim podobné tibetské texty popisují či mnohdy jen naznačují, pak při praxi buddhismu s použitím kundaliní jógy prožíváme zcela samovolně a přirozeně, což nám umožňuje spolehlivě rozklíčovat tyto staré texty i správně je použít.

V.

Nejde o to realizovat nějaké své, byť vysoké, ale přeci jen představy, ale poznat skutečnou podobu přítomného okamžiku! Poznat sebe sama. Poznat Skutečnost takovou, jaká je. Poznat naši přirozenost (Přirozenost Buddhy). A tu přímo nahlížíme pouze právě v tom, čemu se obecně říká kontemplace - my bychom řekli - při nemyšlení - tedy v prázdnotě, při jejím aktivním a aktuálním prožívání v přítomnosti, teď! A co to je ta prázdnota? To je to nemyšlení. Ale pozor, není to žádný stav vytržení, není to extáze, není to trans a není ani to bezvědomí! (Což mnozí plně nepochopili, neboť to plně, opakovaně či dlouhodobě neprožili, plně nepoznali.) Právě naopak. Je to čiré "vědomí", je to stav mysli bez představ, bez myšlenek, bez pocitů... a tím i bez tří kořenů zla - chtíče (Lóbha), záště (Dósa) a nevědomosti (Móha). Je to plně vědomé, naprosto přirozené, prožívání přítomného okamžiku, nic víc, nic míň. To se ostatně můžete dočíst i v jiných textech na našich webových stránkách www.silamoudrosti.cz a www.arahat.cz.
Tolik ve stručnosti odpověď na výše zmíněný dotaz. Více o tom je možné se dočíst v knize Síla moudrosti, ale také v nové knize Jana Lípy - Učení Fráni Drtikola - Od čakramů k nemyšlení, která přináší konkrétní návod a poučení na cestu - vychází právě v těchto dnech v Nakladatelství Svět (www.nakladatelstvisvet.com) s předmluvami buddhologa Dr. Jiřího Holby a žáka Evžena Štekla Ing. Pavla Šolce, nakladatele Stanislava Doležala, korekturami tibetských termínů od Zuzany Ondomišiové či grafickou úpravou a kresbami Radany Lencové.

Hodně zdaru!

Jan Lípa, někdejší nejmladší žák Evžena Štekla - posledního z Drtikolových žáků.



Š Jan Lípa