Všemocná hadí síla - Kundaliní Šakti
Jan Lípa


Motto:
Lze dosáhnouti různých tzv. "kouzelných sil" (siddhi-vidha).
"Nebeským uchem" (dibba-sota), zbystřeným, nadlidským, lze vnímati oba druhy zvuků, nebeský i pozemský, vzdálení i blízký.
Myslí lze nahlédnouti do cizích srdcí (parassa četopariňňa-ňana).
Možno nabýti "vzpomínky na vlastní mnohá předchozí zrození (pubbenivas anussati-ňana).
"Nebeským okem" (dibba-čakkhu), zbystřeným, nadlidským, lez vnímati tvorů zánik a nový jejich vznik, tvorů ušlechtilých a nízkých, krásných a ohavných, šťastných a nešťastných; možno spatřiti, jak tvorové jsou znovuzrozováni podle činů svých.
"Přestání vášní" (asavakkhaya), možno dospěti k vlastnímu poznání, ještě v tomto životě, a vykoupení mysli, vykoupení věděním.
6 duchovních sil (abhiňňa), Slovo Buddhovo, 1936

I.

Dávno před tím, než mne k sobě povolal Mistr Evžen, jak popisuji v textu Hledání ztraceného překladu, jsem během své meditační praxe získal zkušenosti s probuzenou hadí silou - kundaliní. V průběhu let svých začátků a hledání, zkoušení a experimentování s různými meditačními postupy, jsem se zabýval řadou meditačních praktik, které samy o sobě s hadí silou pracují. Avšak stalo se, v době, kdy jsem již cca 4 roky praktikoval různé meditační metody, že jsem se rozhodl pro jedno nové meditační cvičení, které jsem měl v úmyslu provádět pravidelně po delší, blíže nespecifikovanou dobu, a klidně i napořád. Bylo to cvičení, které mne (ostatně jako mnohokráte před tím i potom) prostě napadlo, jak jej cvičit. Teprve až později jsem pochopil, že je to jedna z forem probouzení hadí síly - božské Kundaliní Šakti. Dlužno ovšem dodat, že to nebyl zas tak krátký časový úsek praxe, neboť jsem duchovní praxi vykonával od útlého dětství především, dnes bych řekl, formou manter, ač mi bylo kněžími zdůrazňováno, že bezdůvodné opakování modliteb je zakázáno...

II.

Bylo mi tehdy zhruba 18 let. Intuitivně jsem objevil nové meditační cvičení. Koncentroval jsem se tenkrát do určitých míst v těle, mojí koncentraci však provázela další technika, jíž jsem chtěl cvičení umocnit. Toto cvičení jsem si zvolil na základě jednoho ze symbolických snů. Jsou to právě sny, které se transformují jako první a kterými ze začátku cesty komunikujeme se svým nitrem. A že jsem se vydal správným směrem, se mi potvrdilo hned při jeho prvním cvičení, neboť jsem měl živou, bdělou vizi neuvěřitelně zářící hvězdy, jež mne vedla vpřed. Po krátké době pravidelných večerních meditací se začaly objevovat jevy, pro mě v té době nové. Cítil jsem zpočátku chlad anebo teplo na kůži, mravenčení, vibrace, vídal mystické vize a prožíval další jevy a mystéria. V průběhu těchto cvičení, provázených mystickými sny, jsem si všiml jakéhosi druhého dechu, vnitřního, který byl zpočátku vázán na srdeční tep - tedy na krev - a "dýchal" v rytmu tepu. Dalo se cvičit i bez něho, nechat ho být, jen ho pozorovat. Ale mohl jsem s ním také experimentovat a vtahovat jej do dechu. Poprvé se to silněji a na delší dobu objevilo v podobě jakýchsi "blan" na chřípí, které jsem musel při pozorování dechu překonávat. Rozhodl jsem se využít vnitřního dechu a uchopil jej dechem. Zpočátku jsem vdechoval ty blány do sebe, do těla a oživil tak vnitřní dech v celém těle. Nejprve tedy rezonoval v rytmu tepu. Postupně jsem jej navázal na dech a na vědomí. Při prohloubení tohoto dechu do nitra se zrodil tužší dech spojený s vědomím, který je zpočátku nutno rozdýchávat s vyšším úsilím, později však umožňuje samovolné nesení dechu a vědomí nitrem, přesuny vědomí apod. Na dráze sušumny se vyskytly překážky, jež bylo nutno překonat opět se zvýšeným úsilím dechu a vědomí - "prodýchat" - pročistit, rozzářit. Objevil jsem "v těle" čakramy, a vnitřní dech pak přinášel další a další ovoce... Začalo cosi neuvěřitelně nádherného! Jak ostatně více popisuji např. v textech Sněžné osvícení, Tulku, Hlubinách nemyšlení apod. 
Mohl jsem dýchat různými částmi těla. Do těchto míst jsem mohl bez problémů, jakoby automaticky, přenášet vědomí. Udržoval jsem plamen vnitřního dechu po alchymickém vzoru v podobě neustálého doutnání, či mírného hoření. Přicházel s ním stav Síly, zvýšil se energetický náboj všech tělesných sfér i stavy čirého štěstí, radostivosti. Začaly se zostřovat moje vnitřní smysly, vyvinuté již během předcházejících let meditačních pokusů. Zostřily se např. moje schopnosti vize aury, jiných světů a celá škála podobných jevů. Vídal jsem mnohem lépe a přesněji do minulosti, budoucnosti i na dálku, tedy do všech směrů. Snadněji jsem se rozpomínal i na minulé životy apod., jak popisuji v textech Reinkarnace a význam karmy a Skutečná podoba. Byly tak zesíleny moje vnitřní smysly, z nichž některé jsem měl otevřeny od dětství a nepaměti, jiné vlivem předchozí tvrdé, vytrvalé meditační praxe. Vnitřní dech však měl také přímý vliv na můj duchovní vývoj...
Ale stalo se v ten čas i něco jiného. Seděl jsem při čtení knihy a přitom meditoval, cvičil to své cvičení, o němž mi mimochodem tenkrát jeden mystik tvrdil, že je nebezpečné. Přestal jsem na chvíli číst a meditovat. Náhle jsem ucítil ostrou ránu v dlani, jakoby mi jí něco proniklo. A v zápětí i v druhé... Přesně jsem věděl, viděl, o co jde. Byl jsem právě ukřižován. Ukřižován na vlastním těle. Prožitek bolesti byl o to intenzivnější, že v místě jednoho z hřebů nebylo pouze cítitelné stigma, ale fyzické. Neotevřela se mi však přímo rána, jak by se asi dalo čekat, ale více o tomto nyní prozrazovat nebudu. Seděl jsem a dále prožíval toto mystérium. Od té doby jsem měl vnímatelnou stigmatizaci na rukách a nohách pořád. Po několika dnech pak přišel sen, že jsem byl spolu s dalšími lidmi ukřižován na ostrohu nějaké skály... Od tohoto dne jsem pak měl cítitelnou i ránu v boku.
Samotná stigmatizace, jak jsem již věděl z předchozích cvičení Tai chi chuan, mojí upravené verze Tai chi - chi kung, ale i pránajámických cvičení, je jen otevřením průduchů jemnějších, jemnohmotných či chcete-li duchovních těl. Avšak teprve po této zkušenosti jsem je mohl vnímat stále a stále tak mohl chodit s Bohem, stejně jako Eliáš nebo Henoch. Vyzdvihl jsem takto hadí sílu až do korunního čakramu a ještě téhož roku v krásných již téměř zimních dnech 4.-17.11.1995 prožíval s prvním sněhem mystéria osvícení ztotožněním s Pozadím všeho (a od té doby již pořád), jež bylo provázeno vzpomínkou na neustálé prožívání tohoto Stavu v dětství, a dokonce i během minulých životů. Kontakt s tím Pozadím probíhá dvěma způsoby - jednak pozvolně, jak popisuji např. v článku Sněžné osvícení, a jednak rychlým nárůstem vnitřního dechu a následnou ztrátou ega, jak poukazuji např. v Hlubinách nemyšlení. Oba způsoby však věrně popisují postup, který pomocí meditačního cvičení představuje Kniha chudoby, jak jsem sám jejím cvičením po létech ostatně také zjistil. Trvalo mi však ještě další léta duchovní praxe od toho prvního osvícení než jsem plně ocenil význam tohoto od té doby se neustále vracejícího či lépe nepřetržitě přítomného "stavu" čisté, prázdné mysli.

III.

O několik let dříve, zhruba v 15ti letech, jsem poznal tato místa i jejich projevy právě při cvičení Tai chi chuan, jež jsem prováděl také pravidelně (a na jehož obdobu jsem si vzpomněl a prováděl již v raném dětství) a navíc jsem si je upravil do podoby, o níž jsem se později dozvěděl, že je cvičením Tai chi - chi kung. Následně, bylo mi asi 17 let, jsem praktikoval těžkou a nebezpečnou formu pránajámy, která je lidem mladším 40ti zakázána. Ta u mne probudila a rozvinula jak vnitřní smysly, probuzené předchozími meditacemi, tak například schopnosti zírání aur, rozpoznávání pólů magnetu, či druhu materiálu rukou tak, jsem jen přejel kousek nad ním atd. atd. Avšak je nutno dodat, že po ukončení této pránajámy jsem několik měsíců marodil s dýchacími cestami a lékaři nedokázali určit diagnózu. Po několika letech od těchto událostí a dlužno dodat i několika letech po mé stigmatizaci, na mne naléhala jedna starší paní, propagátorka jógy a malířka, abych jí půjčil tiskopis podobného cvičení. Cvičení, které dával Fráňa svým žákům, a po něm je pak jako nepovinné doporučoval Evžen, a mimochodem cvičil například také Květoslav Minařík. Bylo to také pránajámické cvičení, právě takové, o nichž se traduje, a prý to říkal i zmíněný Minařík, že jsou nebezpečná. O jejich nebezpečnosti bych jistě mohl sám mluvit, jak uvádím výše z vlastní praxe, ale zmíním ještě jiný příklad. Ta jogínka mne nakonec přesvědčila. Půjčil jsem jí fotokopii překladu toho cvičení. Po čase mi ji vrátila s tím, že si udělala kopii vlastní. Pak jsem o ní již neslyšel. Tedy až do doby, kdy se mi doneslo, že je v nemocnici, trpí těžkou chorobou dýchacích cest, ale přesto je stále aktivní, veselá a vyzařuje energii. O to podivnější pro lékaře bylo, že jeden den měla znatelný nález na plicích se smrtelnou diagnózou a druhý den tam nebylo nic. Pochopil jsem. Cvičila tu pránajámu. Po nějaké době její tělo této nemoci, při jejím pokročilém stáří, podlehlo, avšak v radostném stavu vrcholného štěstí.
Nebezpečná jsou však tato cvičení především pro ego, ono totiž při nich může umřít, a také umírá. A podvědomě to ví a brání se tomu. Jak? Strachem! I proto je pro všechna naše meditační cvičení, jak zdůrazňoval Fráňa Drtikol, nutná velká trpělivost, vytrvalost a odvaha!
Ale vraťme se k mému vyprávění. Vnitřní dech, je jeden ze základních "projevů" hadí síly - kundaliní. Stigmatizace je pak sama o sobě jedním z prvních "zjevných" výsledků probuzení hadí síly. To dokládá i fakt, že vnitřní dech při jeho objevení je doprovázen sluchovými vjemy syčení, pískání, zvonění a podobně, ale i obrazovými vjemy, jež jsou typické pro probuzenou hadí sílu (např. had vystupující z čela jako na faraonské koruně, po jejím obdržení, tedy usazení hadí síly na temeni). 
Je nesporně zajímavé, jak popisuji výše, že vnitřní dech je nejprve, poté, co jej objevíme, vázán na krev, z ní jej musíme osvobodit za pomocí dechu a vědomí. Musíme jej transformovat, řekl by alchymista. A nyní sledujme to mystérium: Řada filosoficko-náboženských systému mluví o trojím těle nebo třech úrovních těla - fyzickém, duši a duchu, či hmotném, duševních stavech a vědomí (jako naše současná věda). Všimněme si paralely s probuzením a osvobozením vnitřního dech a skrze vnitřní dech. Jsou to jen symboly právě tohoto jevu! Ale nejen to, přesně o tomto je text Gustava Meyrinka Proměna krve! 

IV.

A o čem že to píši výše v souvislosti se stigmatizací? Ale to už v tuto chvíli více rozebírat nebudu, jde přeci jen o posvátná mystéria. Na to si musí každý přijít sám. To ostatně také každý praktický mystik, jogín sám pozná. Vnitřní dech, tedy de facto hadí síla, přináší v individuální míře různá siddhi, je nutno na samý závěr zmínit to podstatné. Probuzení hadí síly umožňuje a usnadňuje samotnou koncentraci i všechny vnory, vhled a bdění. Pomáhá nám z našeho života udělat život skutečně lidský, tedy plně vědomý. Při vědomí každého okamžiku je náš život mnohem barvitější, krásnější a je možné vidět, poznat jeho smysl. Smysl sebe sama i veškerého světa - Všehomíra - Vesmíru a poznat tak Všemocnost Hadí síly - božské Kundaliní Šakti. Hadí síla je sama o sobě transformovaná veškerá životní energie vesmíru (včetně té sexuální), a nejen že je příčinou tzv. magických sil - siddhi, výstup hadí síly, jak popisuji v textu Proč cvičit čakramová cvičení, také přímo kopíruje, ba lépe řečeno vyvolává, duchovní vývoj jednotlivce a v konečném důsledku přináší jednotlivé stupně radostivosti, či lépe štěstí, vhledu, poznání, klid a vysvobození, ale je i příčinou samotného života.  Usilovat bychom tudíž měli pouze o jedinou magickou sílu - o tu nejvyšší - sílu moudrosti, jež vede přímo k osvícení, a tím i vysvobození.

V.

Nyní je ale nutno upozornit na přání a touhy, ale také strach a obavy. Tyto je třeba kontrolovat a eliminovat, neboť s aktivní hadí silou lze mnohem snadněji zhmotňovat myšlenky. Můžeme tak prakticky a doslova vykouzlit, cokoli nás napadne! Je-li však naším cílem nirvána, jejíž hlavním aspektem je prázdnota, tedy de facto nemyšlení, vyvarujme se ovlivňování světa skrze postupné a částečné proměny pomocí myšlenek a soustřeďme se právě na to nemyšlení. Čím hlouběji pronikáme do přirozené prázdnoty mysli, tím silnější jsou všechny její síly, a o to víc je nutná jejich kontrola, jež vede k dalšímu pokroku v praxi, k hlubší koncentraci. Ostatně nejvyšší siddhi, jak říkával Evžen, je síla moudrosti, která přináší osvícení - poznání - nirvánu, tedy vysvobození. Samotným osvícením, ztotožněním se s Tím v Pozadí všeho, změníme "svět" najednou a kompletně. Malba světa již nebude důležitá, nebude již tak reálná jako před tím. Reálným však potom je (a s osvícením, s vědomým prožíváním přítomnosti, zjišťujeme, že vždy bylo a bude - bez času a prostoru) pouze to plátno, na němž je svět namalován. A proto: smažte malbu...

28.8.2011



Š Jan Lípa