Osvobozující osvícení

Jan Lípa


Když jsem roku 2010 popisoval několika svým duchovním přátelům své zkušenosti z posledních 20 let své duchovní praxe, byl jsem dotazován, jak to koresponduje s Buddhovými Čtyřmi vznešenými pravdami o strasti a jejím zničení. Pozoroval jsem tedy tento jev dále a dále jej analyzoval. Co je tedy tím osvícením, nirvánou, tím konečným dosažením dle Buddhova (a nejen jeho) učení? Nejsou to žádné extatické stavy, nenastávají při tom žádné viditelné či jinak patrné změny a dokonale to odpovídá právě oné střední cestě. Jediné, co nastává je rozpoznání tohoto "jevu" jako vysvobozujícího a z něho plyne možnost jej buď "udržet" neustále (lépe řečeno žíti v něm neustále) nebo jej kdykoli znovu navodit. Co to tedy je?

Je to vlastně prosté. Mnozí tvrdí, že Gautáma Buddha samotnou nirvánu nikdy blíže nespecifikoval. To ovšem není úplně přesné. Specifikoval ji naprosto jednoznačně. Celý zbytek života po osvícení učil bdění! Ano, prosté bdění. Právě to je tím dosažením. Dosažením bez dosahování. A proč? Protože tu už je. Je tu stále. Je to naše přirozenost.
Je to pouhé uvědomování si přítomného okamžiku. Uvědomování si okamžik od okamžiku, čiré, tiché přítomnosti "bez přicházení a odcházení". Přítomnosti, jež se stane nezměrnou, zářící a naplněnou klidem a mírem takovým, že před ním bledne sláva nebes a bohů. Jako bychom v jediném okamžiku zemřeli a zrodili se znovu do tohoto slovy těžko popsatelného stavu bezmezného, neohraničeného Života. A to vše při plném vědomí, při uvědomování si onoho "Teď". Bez zatížení mysli vzpomínkami, zlostí a pouty s minulostí či touhami, přáními a předsudky o budoucnosti, prostě v nejvyšší chudobě mysli.

A čím že to je vysvobozující? Samotnou přítomností. Pokud uklidníme mysl, očistíme ji od myšlenek a dalších myšlenkových jevů natolik, že si plně uvědomujeme přítomný okamžik a vše, co se v něm (v nás) děje. Netrpíme. V tu chvíli - v okamžiku bez přicházení a odcházení - ani nelze trpět, nejde to. Není zde nikdo, kdo by trpěl. Je jen to, co je teď a tady. Svět je takový, jaký skutečně je. Bez naučených, předpokládaných či předstíraných kvalit, ani dobrý, ani zlý. Pouhá existence.
Ačkoli cesta k tomuto nemusí být snadná, či spíše tak vypadat, snadná vlastně je. Překážky si klademe pouze my sami. Pouze naše mysl je současně naší překážkou i naším vysvoboditelem. Záleží jen na nás, jak k ní přistoupíme. Učíme se tedy bdít nad přítomným okamžikem. Bdít nad nadechováním a vydechováním, bdít v jasném vědomí. Tuto praxi pak dobře podporuje pravidelné cvičení čakramů.

V čem je rozdíl mezi hledajícím a mistrem? Není velký. Je dokonce téměř zanedbatelný. Praxe je stejná, jednání je podobné, jen ten přítomný okamžik je vnímán rozličně, ale pouze v jedné věci. Ve ztrátě ega. Zatímco hledající musí využívat ega, aby skrze něho a jeho volní složky bděl, mistr bdí samovolně, ego se postupně samo ztrácí právě v onom bdění, v tom přítomném okamžiku, kam se nevejde. Jako velbloud uchem jehly... Člověk pak nebdí zevnitř navenek, ale vlastně odevšud (a současně jakoby odnikud), při plném uvědomování si tohoto. Ztrácí se rozdíl mezi vnějším a vnitřním, mezi tím, co je nahoře a dole. Vše je zpečetěno v jedno, v jediném okamžiku. To je okamžité osvícení. Nebo lépe okamžikové? Už to není ego, není to "já" v omezeném těle, co bdí. Je to On (To) na pozadí. Na pozadí všeho, je to To Pozadí... Pozadí, které funguje dle biblického: "Já musím ubývat, aby On mohl růst."

A přitom to není nic zvláštního, nic posvátného nebo tajného a nebo právě naopak, vše je a vždy bylo posvátné. Je to pouhá radost z prožívání přítomného okamžiku. Okamžik od okamžiku, bez představ, bez přemýšlení o tom, co je a co by být mohlo, mělo, bude nebo bylo. Bez trápení, bez utrpení, bez strasti.
Není k tomu zapotřebí vůbec nic a je to přístupné a otevřenému každému a kdykoli. A to je dobrá, radostná zpráva! Mohli bychom to shrnout jednoduchými slovy: Cesta je cíl.





© Jan Lípa






Osvobozující osvícení v MP3 ke stažení - namluvené Janem Černochem ze Studénky.