Radostivost
Jan Lípa


Motto: "Nad radost nic v světě není,
budiž zdráva radosti,
vstupujeme opojeni
ve Tvé krásné království."
Beethowen, 9. Symfonie - Óda na radost

Bezpříčinná radostivost byl stav, na který si ze svého dětství vzpomněl Gautama Buddha a který jej přived na Střední cestu, jak popisujeme v textu Vzpomínka na Buddhu. V Čechách pak dokonce na radostivosti založil mistr jedné z českých buddhistických škol celou nauku. Sám jsem se jednou ptal Evžena Štekla: Co kdybych navodil stav radostivosti a udržoval jej stále? Evžen odpověděl pro něj s charakteristickým důvtipem a vtipem: Teď si na to kápnul, dělat totiž můžeš cokoli! Mínil tedy ke cvičení čakramů a bdění. Ale jak je to tedy s onou radostivostí?

O radostivosti mluvil i Ježíš Kristus. Je jen škoda, že se zmínky o ní v Evangeliích prakticky nedochovaly. Výjimkou jsou názvy Evangelií, tedy slovo evangelium jako takové je odvozeno z řeckého euangelion - dobrá, radostná zpráva. Ježíš mluvil o tom, že vše se děje tak, jak má, Vše k větší slávě Boží, všechno je tedy v nejlepším pořádku. Mluvil ale také o překonání prvotního hříchu, jehož zatížení je pouze iluzorní, i tom, že všichni jsme již spaseni. Spása je naší přirozeností a naším normálním stavem. Spása je nám blíže, než bychom si mohli myslet. Je všem dostupná a nikdo z ní není vyčleněn. Je tu stále, je všude, je teď, j právě v onom přítomném okamžiku - v Teď. Přesto si ji v tzv. normálním stavu neuvědomujeme a musíme o ni bojovat. Setřít nános nevědomosti, který ji zakrývá a prozřít. Očistit, vyprázdnit svou mysl, jež je božské podstaty, či buddhovské? Je zajisté více než pozoruhodné, nakolik se Ježíšovo učení blíží vadžrajáně, nakolik je podobné, ba přímo až shodné a ve své době pochopitelně také zcela revoluční.

Je fakt, že s radostí jde všechno lépe, jak se říká. Pochopitelně i meditace či samotné celodenní bdění. Ovšem její úloha vychází ještě z něčeho jiného. Podíváme-li se na popisy vnorů, zjistíme, že první čtyři vnory výborně popisuje Slovo Buddhovo v negativním smyslu tak, že vypočítává, která z vásan a vlastností již v tom kterém vnoru chybí a je překonána, odstraněna. Čtyři vyšší vnory pak popisuje Kniha chudoby (121. sutta Majjhima Nikaya - Sbírky středních řečí nazvaná Krátká Buddhova řeč o prázdnotě - Cula-Suňňatta Sutta) jako formu rozšířeného vědomí či phova, přesun vědomí.

Před mnoha lety jsme se s Michalem Harantem pokoušeli o pozitivní definici jednotlivých čtyř nižších vnorů dle pro ně charakteristického průvodního jevu. Prvnímu vnoru pak bylo nutno přiřadit právě onu bezpříčinnou radostivost. Tou tedy začínají všechny vnory, jí začíná samotná meditace. Pro druhý vnor je charakteristický klid, pro třetí jasné vědomí a čtvrtý vyrovnanost. Z vyšších vnorů je pak pro pátý charakteristická neomezená sféra prostorová, pro šestý neomezená sféra vědomí, pro sedmý sféra nebytí a pro osmý pak rozhraní možného vnímání. Dosahování vnorů však nemusí probíhat tak, jak je mnohé texty a různí učitelé popisují a do značné míry tím i oddalují jejich dosažení, tedy postupným a časově dlouhodobým vstupem do jednotlivých vnorů, dle biblického: Sami do Království nebeského nemohou a jiným v tom brání. Ale mohou proběhnout v jednom okamžiku všechny najednou, či spíše okamžitě po sobě. V zásadě platí, že pokud se objeví první vnor, již tu jsou i všechny ostatní, jak může doložit autor tohoto textu z vlastní praxe. Naše mysl však musí být připravena - čistá, prázdná a bdělá!

Radostivostí se tak na jednu stranu dostáváme přímo do 1. vnoru, na stranu druhou ji koncentrace tohoto vnoru přímo poskytuje. Jedná se tak o vzájemné sepjetí, zpečetění obou. Radostivosti však můžeme dosahovat i jinak než jen koncentrací, například skrze podklady všímavosti - tedy bděním, ale může ji dobře zprostředkovat i vhodná četba. Na tomto místě je nutno zmínit a doporučit knihu Ohnivý keř od Kartla Weinfurtera, s níž měl autor těchto řádek vynikající zkušenosti i přesto, že jde o knihu křesťanské mystiky, tedy nebuddhistickou. Stejného účinku však můžeme dosáhnout i studiem Evangelií a dalších novozákonních textů, spisů Ramana Maharišihi či Fráni Drtikola nebo studiem vadžrajánových textů, tedy těch, které učí, že osvobození není nic neobvyklého, že je naším přirozeným stavem, že tu je, bylo a bude vždy.

Jednotlivé stupně vnorů a způsoby jejich dosahování popisuje 8. člen stezky. Avšak tento je nutno praktikovat společně s ostatními a nezapomínat na 7., který učí pozorování všímavosti, jíž je dosahováno osvícení, jak uvádějí buddhistické texty. Tedy lépe řečeno kombinací praxe 7. a 8. členu.

Jak taková radostivost vlastně vypadá? Nejlépe by se dala popsat jako mírný, klidný, vlídný a laskavý stav štěstí plynoucí z prožívání přítomného okamžiku - jasně zářícího, čistého a prázdného Teď. Nicméně je pochopitelně subjektivním prožitkem a třeba byste ji popsali jinými slovy. Záleží tedy především na zkušenosti.

Samotnou praxi radostivosti nacházíme v buddhistických textech a jejich návodech jako metta, karuná a muditá, na něž tímto odkazujeme, a proto na tomto místě nebude blíže rozebírána. Otázkou ovšem, která se nutně nabízí, je, zda vědomé, cílené navození bezpříčinné radostivosti je bezpříčinné. Ale to nás trápit nemusí, neboť praxe sama ukáže nejvíce. Jinou otázkou je, zda udržovat tento stav radostivosti či jakýkoli jiný stav nebo upřednostnit bdění. Ale i na to můžeme odpovědět podobně jako v článcích Mantram a Zvnitřnění - radostivost, podobně jako mantru, lze využít jako meditační podklad a to i během celého dne, např. pokud se nám něco bdění ztěžuje. Cesta onoho zmíněného českého mistra byla právě cestou stavů. Stav jako takový a jeho udržování je pak koncentrací, jíž lze zařadit do 8. členu Stezky, zatímco bdění je samo o sobě praxí 7. členu. Užití bdění je však předepisováno i pro člen 8. Je přeci jen základní a univerzální meditací předanou Gautamou Buddhou.

Radostivost pro radostivost samotnou může být jistě kouzelná záležitost. Radostivost tak může být vhodným doplňkem praxe. Nemusíme ji sice přímo vyvolávat a udržovat, ale rozhodně bychom ji vzhledem k jejímu významu měli zaznamenávat, všímat si jí. Nicméně, to je právě ta Síla, že To přijde samo, říkával Evžen Štekl. A pokud přijde, plně vědomě ji prožívat, koupat se v ní. Je jednou z podmínek vedoucích k poznání. Ty jsi To! A proto se radujte! Již jste spaseni!

20.9.2012.




Radostivost v MP3 ke stažení - namluvené Janem Černochem ze Studénky.

© Jan Lípa