Meditace v chůzi - aneb Duchovní cesta "Šine"

Jan Lípa


Motto:
Jasně vědom jest učedník
při svém přicházení a odcházení,
v hledění vpřed a vzad,
při kterémkoliv pohybu svého těla,
při jídle, pití, žvýkání, chutnání,
při konání přirozené potřeby,
při chůzi, stání, sedění,
usínání a probouzení,
mluvení a mlčení.
Slovo Buddhovo, 1936



Desetitisíce duchovních i věřících v průběhu celé historie lidstva bez ohledu na náboženství, víru, rasu, kastu, vzdělání či pohlaví prodělávali a prodělávají duchovní pouť po posvátných stezkách či k poutním místům coby oběť přinášenou nejvyššímu Bohu, bohům či božství. Duchovní cesta, pouť, poutník... to jsou termíny, s nimiž se často setkáváme, ať už v mystice nebo na jakékoli jiné cestě k zušlechtění lidské bytosti. Tyto termíny svým symbolickým, přesto dobře čitelným, významem vyjadřují jediné - cestu - chůzi, pohyb člověka, jímž se za pomoci vlastních sil přesunuje z místa na místo s využitím pouze dvou vlastních končetin. Pohyb, který je pro člověka jako živého tvora tolik charakteristický a v živočišné říši i ojedinělý, přesto právě tak i přirozený.
Současná věda předpokládá, že to byla právě vzpřímená chůze, jež umožnila předchůdcům člověka rozvoj nejen fyzický, s uvolněním horních končetin a svalů těla následně umožňující růst a rozvoj mozkovny, ale právě i z těchto důvodů psychický - tedy duševní a duchovní.
V závěru ke knize "Učení Fráni Drtikola - Od čakramů k nemyšlení" uvádím: "Duchovní cesta - všeobecně známý termín označující cestu poutníka k vysvobození ze strasti slzavého údolí, jímž jsou nerozlučně spjaty protiklady života a smrti, dobrého a zlého... Tento termín však také bude, díky několika svazkům spisů vydaných Standou Doležalem, již navždy nerozlučně spojen se jménem Františka Drtikola, který byl bezesporu právě tím, kdo sám na sobě prožil a dalším ukázal směr až na samý konec cesty, k samotnému poznání, Království božímu, vysvobození, vyvanutí, nirváně, mókše, nebo třeba ke svobodě - ať už to nazveme jakkoli. Učení Fráni Drtikola tak popisuje duchovní cestu jako vrchol, korunu lidské existence a lidského života. Duchovní cesta je tedy cesta právě k tomuto odedávna nejušlechtilejšímu ze všech lidských cílů a Fráňa Drtiokol jej dokázal nejen dosáhnout, ale zároveň Jím i trvale žít, což následně učil všechny příchozí."

A právě chůzi pro její charakteristiky lze úspěšně využít a zařadit do systému každodenních meditačních cvičení v rámci Učení Fráni Drtikola - tedy souběžně s cvičením čakramů a bděním v klidu - tedy v sezení v ásaně nebo při jiné činnosti. Začneme-li ji provádět vědomě, záhy zjistíme, že postupujeme přesně podle výkladu buddhistických textů popisujících meditační praxi samatha, případně samatha-vipassany, tedy kombinaci samatha (šamata či šine) a sattipattana-vipassana (lhagtong) s přidáním podkladů všímavosti, tedy praxi přinášející současně klid (hloubku soustředění) i vhled (míru všímavosti) v průběhu či v rámci jediného meditačního cvičení. To ostatně naznačuje i fakt, že ji neprovádíme chozením "do kruhu v tělocvičně", ale během běžně denních záležitostí.
Pro pozorování chůze, pohybu nohou, rukou a celého těla můžeme tedy využít jak postupů popsaných ve starých textech, tak i zjednodušeného postupu vycházejícího z pozorování dechu. Pozorování dechu je pro Učení Fráni Drtikola, stejně jako pro celý buddhismus základním meditačním cvičením, jež bychom měli provádět celý den, okamžik od okamžiku až do posledního výdechu. Pozorování dechu se zapojením celého těla v jeho přirozeném pohybu - chůzi - napomáhá na jedné straně uklidnění celého organismu, uklidnění, utišení mysli, rozplynutí myšlenek, navození radostivosti, a tím i prvních čtyř vnor, vnitřní energetizaci, plynulý vzestup hadí síly, rozvolnění vědomí i jeho rozepětí do vyšších vnorů, a následně i samotnému samádhí, ale také rozvoji a ustálení samotného bdění. On je ten pohyb při chůzi i určitou symbolikou bdění samotného - pohyb nohou, rukou, páteře při vědomé chůzi a dýchání připomíná "pohyb" myšlenek, pocitů a přání spolu s dechem, jež při bdění řekněme formálním (vipassaně, lhagtongu), tedy při pozorování nadechování a vydechování při sezení v saně či činnosti zaznamenáváme. Tyto však daleko snáze provádíme právě během chůze současně s pozorováním těla a dechu. Ty pak tedy do určité míry pohyb těla při chůzi nahrazuje a následně i utišuje a eliminuje. Navíc si zpřítomňujeme celé tělo, čímž se přímo vážeme k přítomnému okamžiku, tedy k bdění samotnému a stavu bez myšlenek - nemyšlení. Obětováváme tak celé svoje tělo včetně jeho všech funkcí (jak fyzických, tak i psychických) svému dechu a z něj vycházejícímu klidu a míru...
Jelikož, jak jsme se již zmínili, je tento pohyb naprosto přirozený, uklidněním vzniká stav meditace - nemyšlení - jehož hloubka se dále rozvíjí, až celé tělo a následně i okolní svět zcela pohltí. Nabízí se pak otázka, zda máme vědomí v těle nebo tělo ve vědomí, ale to je pro praktikujícího člověka zcela přirozená a jasná odpověď... My tímto cvičením přímo převracíme svět - horní se stává dolním a dolní horním, potom to, "co je nahoře je jako to, co je dole", jak praví Smaragdová deska. Propojujeme tak vnitřní a vnější do podoby pečeti, Velkého symbolu, jak říká buddhistická vadžrajána. Člověk tak sám na sobě může poznat jak hinduismu a józe proklamovaný rozdíl mezi Átmanem a Brahmanem či v antice a západní kultuře mezi osobní duší a Anima Mundi. V tu chvíli již ovšem prožíváme radostí a klidem, mírem naplněné samádhí. Právě o takové praxi se zmiňuji v textu Hlubiny nemyšlení, kde popisuji zkušenosti z pozdního léta roku 2003 související právě s tímto cvičením, jehož krásu a sílu jistě okamžitě pozná a ocení každý usilovně hledající.

Jak tedy meditovat v chůzi? Jak cvičit šine? Prostě se šinout krajem... Evžen v Síle moudrosti zmiňuje jednoduchý recept, který nám v tom velice pomůže. Vychází z počítání kroků. Nebojme se počítat! Počítání není nic cizího, není to nic nepřirozeného. Vychází z lidské řeči, z dechu a vnímání času. Je to zcela lidské a pro člověka obvyklé počínání. Stejně tak jako chůze. Počítání je současně formou mantrického cvičení, jež nám lépe fixuje mysl a rozvíjí soustředění. Počítat při chůzi můžeme čtyřmi hlavními způsoby. 1. buď počítáme délku dechu počtem kroků - např. jedna, dvě, tři, čtyři kroky nádech, jedna, dvě, tři, čtyři kroky výdech - podle toho, jak rychle jdeme a jak hluboce či rychle dýcháme. 2. počítat však můžeme i jednotlivé po sobě jdoucí kroky, tedy všechny, nebo právě stejně jako při nácviku bdění v saně (vipassaně, lhagtongu) spřidáním podkladů všímavosti 3. můžeme při chůzi počítat pouze dech - a to jak pouze jednu jeho část (buď výdechy nebo nádechy) - 4. nebo obě části dechu (jak výdechy, tak i nádechy s tím, že na jeden vychází lichá a na druhý sudá čísla) - se zapojením vnímání, pozorování a zaznamenání pohybů při chůzi. Použít lze pochopitelně i jiná mantra, jak ostatně popisuji v textu Mantram.
Kdy takto meditovat? Kdykoli - tedy pořád, při každé chůzi. Je to cvičení, které je naprosto nenáročné a jednoduché. Je ovšem pravda, že jej můžeme lépe využít v určité konkrétní části dne. Zatímco šine v přírodě by bylo radno doporučit spíše během dne, kdy svítí slunce, kdy je dostatečné osvětlení na to, abychom nezaměstnávali zbytečně mysl tím, kam šlápnout a neupadnout, pro město je velice vhodná ranní cesta do práce, při rozednění či východu slunce, odpoledne cesta z práce, nebo pak se značným úspěchem v podvečer či se západem slunce, nebo v noci za svitu hvězd, tedy v době, kdy "utichají místa stinná..." (Pozn. 1).
Kde takto meditovat? Všude, kam půjdeme. Je pro to vhodná jak příroda, tak i město. Využijeme k tomu pohledů do volné krajiny, stejně tak jako průhledů ulic, kostelů v pozadí, oblohy či hvězd, což nám usnadňuje uklidnění mysli a její rozvolnění do extenzivní koncentrace, jíž také toto cvičení je. Pro vhodná místa by se dal dobře užít také mytologický termín našich předků - všude tam, kde žijí Elfové...

Putovat na posvátné pouti však můžeme i jinak. A právě zde nacházíme krásné sepjetí, prolnutí Učení Fráni Drtikola s podstatou všech filosoficko náboženských systémů. Saraha říkal, že nejlepší poutní místo je naše tělo. Ano, je to přesně tak. Také v rámci dimenzí, jež představuje naše tělo, můžeme provádět duchovní poutě. Je v něm řada cest, kudy se vydat, ale jedna přecijen předčí všechny ostatní - je to sušumna s jejím čakramy. I zde využíváme dechu jako hlavní pomocnou sílu či prostředek. Tuto meditaci pak nazýváme čakramovým cvičením a popisuje jej kniha Evžena Štekla Síla moudrosti, či naše webové stránky SILAMOUDROSTI.CZ a zmínky nacházíme i ve vzpomínkách žáků na Fráňu Drtikola, který s tímto cvičením začal na západě jako první. Na tomto místě nejspíš není ani nutné připomínat, že úspěšné v tomto článku a v Hlubinách nemyšlení popsané použití cvičení šine je podmíněno praxí čakramových cvičení spolu s bděním v rámci celého systému Učení Fráni Drtikola.

Ale vraťme se k meditaci v chůzi. Samotné toto cvičení je velice jednoduché, avšak velmi silné, intenzívní a účinné, jak pozná každý, kdo se rozhodne jej v rámci nezbytné praxe čakramů a bdění do denního systému zařadit. Pro usnadnění a lepší kontrolu mysli při cvičení doporučujeme zařadit výše zmíněné počítání a pár praktických rad: Nebát se počítat! Nebát se začít. Nebát se začít znovu. Nebát se začínat znovu. Nebát se být začátečníkem. Nebát se být nic... Nebát se nebýt. Nebát se ztratit i svou poslední vůli - vůli dýchat.



9.3.2012



© Jan Lípa




Poznámky:
1. Z básně Jana Lípy (publikujícího mimo jiné pod jménem Jen_Lípa) nazvané Soumrak.
2. Meditace v chůzi - aneb Duchovní cesta "Šine" v MP3 ke stažení - namluvené Janem Černochem ze Studénky.