Náboženství vs. duchovní cesta

aneb

Cesta bosého mnicha


Míra Šrámek


Motto: "Kde je kladen důraz na morálku, nastal duchovní pád."
Evžen Štekl


Úžasné motto Evžena Štekla jsem měl možnost procítit, zažít a poznat na vlastní kůži v dubnu 2015. Po mé první zkušenosti Osvícení na jaře 2013 jsem se díky buddhistickým knihám, které v ohromném množství proudí z Východu na Západ, ocitl ve slepé uličce a začal jsem hledat na své duchovní cestě tzv. senzace. Místo toho, abych toto zaznamenal, povstala ve mne nespokojenost s dosaženým stavem a stal se ze mě tzv. "duchovní turista", o kterém se Jan Lípa zmiňuje ve svém textu Intenzifikace duchovní cesty.

Následoval obrovský duchovní pád, ego se opět nafouklo, můj život převzala opět těkavá a neutuchající mysl. Vyvstala nespokojenost. Neplodné hloubání. Prošel jsem začátečnickým učením buddhistické sekty BDC, zanevřel jsem na Učení Fráni Drtikola, nevěnoval jsem pozornost mystickým stavům a zážitkům, které jsem do té doby prožil a zrealizoval a začal jsem se tzv. duchovně bavit. Ale v samsaře je vše pomíjivé, což jsem si díky předchozímu Učení uvědomoval stále více a více.

V tu chvíli nastal v celé mé bytosti obrat umocněn snem, ve kterém jsem rozmlouval s Fráňou Drtikolem. Pokusil jsem zpřetrhané vazby s linií Fráni Drtikola dát opět do pořádku a začít pěkně od začátku. Ale nastalo zděšení. Má koncentrace byla na bodu mrazu, meditovat nešlo více než pár minut denně a koncentrace na cvičení čakramů byla prostě nulová. Začal jsem pěkně od začátku, četl jsem Sílu Moudrosti, články Jana Lípy a jeho knihu od Čakramů k nemyšlení a další texty doporučené Fráňou Drtikolem a Evženem Šteklem. Ale i přes veškeré snažení se nic nedělo. To až po rozmluvě s Janem Lípou, kdy mě jako blesk z čistého nebe zasáhla věta, kterou jsem buď od něho ještě neslyšel, anebo jsem jí dříve nevěnoval pozornost. Byla to věta, která mě v tu chvíli zasáhla jako blesk z čistého nebe: "Musíš To prohnat životem." Nic víc nemuselo být řečeno, v tu chvíli mi svitlo, a vše ke mně opět přišlo, nebo lépe řečeno, jsem si uvědomil, že to nikam neodešlo.

Pochopil jsem, že rozdíl mezi duchovní cestou a náboženstvím, i když buddhistickým, je nesmírně obrovský, jsou to dvě naprosto rozdílné cesty. Duchovní cesta Fráni Drtikola a jeho žáků je přímé Učení. Dochází zde v poměrně krátké době (pokud můžeme mluvit o čase) zničení ega, svých domněnek a předsudků, které nás odvádějí od vytyčeného cíle. Ano, je to velice bolestivý proces, ale tak krásné Učení. Proč bolestivý? Strháváte ze sebe vše, co není možné na upřímné duchovní cestě udržet, co tam nepatří, co tam být nemůže a pro co tam není místo. Jdete až k jádru svého "Já", jestli se vůbec dá z hlediska buddhismu mluvit o nějakém "Já". Je to opravdu bolestivý proces, je to cesta, Učení, které mohou praktikovat pouze jen aspiranti, kteří chtějí dojít k Nejvyšší Pravdě! Je to přesně takové, jaké to popisuje Evžen Štekl v knize Síla Moudrosti?"kolikátá už to jen byla demolice?", kdy přišel se svými domněnkami za Fráňou Drtikolem a ten mu je rozboural jako domeček z karet.

Na začátku a vlastně i v průběhu duchovní cesty je důležité si neustále uvědomovat, proč dělám právě to, co dělám. Být k sobě naprosto upřímný. O Učení Fráni Drtikola již bylo napsáno spousta článků, ale pokud bych měl vyjmout to nejdůležitější pro lidi, kteří se chtějí do Učení Fráni Drtikola ponořit, bylo by to asi toto: "K buddhismu je zapotřebí velké vytrvalosti, trpělivosti a odvahy. A kdo tyto 3 vlastnosti nemá, ten ať toho raději nechá." Cvičení čakramů, bdění a jasné vědomí! Tři hlavní pilíře učení Fráni Drtikola, tak jak jej zaznamenal Evžen Štekl a jak jej dále učí Jan Lípa. Jsou to ony tři pilíře, které vás dokážou během jednoho jediného života, v jednom jediném těle dovést až k Nejvyššímu Cíli, kdy pozorující, pozorované a akt pozorování splynou v Jedno. Cvičení čakramů, jako základ 6 jóg Náropy či bdění a jasné vědomí jakožto základ Jógy Velkého Symbolu. Ano, Učení Fráni Drtikola je skutečně živé, přímé a velice silné cvičení. Co všechno musel zažít Náropa, aby dostal od svého Gurua Tilopy kundalinijógu? Jakou strast na svých třech cestách z Tibetu do Indie musel Marpa podstoupit? A co teprve výcvik Milarepy, který inspiroval tisíce duchovních hledačů? Dnes je doba jiná. Máme zde, v našich končinách, úžasné Učení, lidi, kteří ho rádi a s láskou předávají dál. Na nás už je jen upřednostnit individuální meditační praxi v ústraní, vydržet a být otevřeni radám mistrů linie Učení Fráni Drtikola.

Co dodat závěrem? Náboženství charakterizované ovládáním mas s typickou davovou mánií a duchovní cesta jsou prostě a fakticky naprosto dvě odlišné cesty! Skvělým příkladem nám může být právě nově vydaná kniha o Milarepově životě: Milarepa - život a osvícení. Tato kniha se v našich končinách objevila celkem 4 krát. Poprvé ji do Evropy přivezl W. Y. Evans - Wentz. Knihu do češtiny jako první přeložil František Drtikol a díky své realizaci a pochopení udělal z tohoto díla naprostý skvost! Dále tuto knihu od Fráni Drtikola převzal Květoslav Minařík, patrně během 2. světové války, kdy docházel k Drtikolovi, a jeho žáci ji po Revoluci vydali. Avšak on nebo "minaříkovci" přizpůsobili některé pasáže svému stupni chápání, byly přidány komentáře Květoslava Minaříka, které postrádají jakoukoliv logiku či kvalitu dosažení a pustili ji do světa. Následoval Milarepa od Eduarda Tomáše, který, ač také čerpal z Drtikolova překladu, udělal z této knihy a Učení svůj vlastní román a opatřil ji Učením, které dále zkopíroval z další Wentzovy knihy, též překladu Fráni Drtikola: Jóga a Tajná Učení Tibetu. Nová kniha, jež je produkcí BDC může posloužit jako úžasný prostředek srovnání náboženství a duchovní cesty. Obě knihy, tedy jak ta první, tak i ta poslední, jsou přineseny z Tibetského originálu, který sepsal jógin potulující se po pohřebištích Cang Ňön Héruka. Jak je tedy možné, že když obě srovnáme, vychází z toho naprosto odlišný příběh? V prvním případě čteme dojemný, ale velmi reálný až surový příběh aspiranta duchovní cesty, který je schopen pro vlastní osvobození podstoupit v podstatě cokoliv, a ve druhém případě (i když je příběh v základních bodech samozřejmě totožný) se setkáváme s člověkem, který žije svůj život jen pro uctívání svého lamy, rituálů a modliteb. Obě knihy vyjadřují vztah k samotné duchovní praxi jejich pisatelů, překladatelů i čtenářů. Duchovní cesta jednotlivce ke knize první a náboženské poblouznění v té druhé...Ostatně v této souvislosti bych pozorného čtenáře odkázal na stránky Síly moudrosti a pozoruhodný článek mistra Jana Lípy Kontemplace prázdnoty v Učení Fráni Drtikola.

Na duchovní cestě a v touze po Poznání, konečného Osvícení, nám zbývá jedna jediná věc. Pojmout důvěru v duchovní učení, den za dnem praktikovat sám o samotě s možností obdržení rad, získat důvěru ve své vlastní prožitky a ukazatele na cestě, které se můžou začít objevovat ihned po započetí duchovní cesty, nespoléhat se na rituály, náboženské obřady, skupinová sezení, společné retreaty, odvrátit se od sektářských praktik, ale upřednostnit samotnou meditační praxi a vytrvat, neboť cesta je cíl...



Míra Šrámek



© Míra Šrámek