Božský a poznávací vhled

Anguttara-Nikaya
Kniha osmi, str. 128.

Vznešený pravil: "Před mým plným Osvícením, když jsem ještě nebyl plně osvícen, když jsem byl čekatelem Osvícení (Boddhisattvou), tu jsem dobře vnímal jas, ale nerozpoznával jsem žádné postavy.

Tu mi přišla myšlenka: Kdybych mohl poznávati postavy tak dobře jako vnímám světelný jas, o to stal by se můj vhled jasnějším, čistším. A když jsem dále neúnavně, horlivě a rozhodně pokračoval, vnímal jsem nejen jas, záři, ale i postavy jsem pozoroval, s těmito nebeskými bytostmi jsem však nemluvil a nebavil se s nimi.

Tu mi přišla myšlenka: Kdybych s těmito nebeskými bytostmi mohl prodlévat, mluvit a bavit se tak dobře, jako vnímám světelný jas a jako pozoruji postavy, o to stal by se můj vhled jasnějším, čistším. A když jsem dále neúnavně, horlivě, rozhodně pokračoval, vnímal jsem nejen jas, záři, ale i postavy jsem pozoroval, prodléval, mluvil a bavil se s těmito nebeskými bytostmi, ale nevěděl jsem, zda jsou z tohoto nebo z onoho nebeského světa.

Tu mi přišla myšlenka: Kdybych mohl věděti, zda tyto nebeské bytosti jsou z tohoto či z onoho světa, tak dobře jako vnímám světelný jas, pozoruji postavy, s nimi prodlévám, mluvím a bavím se, o to stal by se můj vhled jasnějším, čistším. A když jsem dále neúnavně, horlivě a rozhodně pokračoval, vnímal jsem nejen záři, jas, ale i pozoroval postavy, s nimi prodléval, mluvil a bavil se, i věděl jsem od nich, zda jsou z tohoto či onoho světa, ale nevěděl jsem o nich, následkem kterých činů se tam zrodili, čím se živí a jaké štěstí a utrpení pociťují, jak jsou staří a jak dlouho žijí, zda jsem dříve jednou již mezi nimi žil či nikoliv.

Tu mi přišla myšlenka: Kdybych mohl věděti, následkem kterých činů, zde zemřevši, tam se zrodili, čím se živí a jaké štěstí a utrpení pociťují, jak jsou staří a jak dlouho žijí, zda jsem již jednou mezi nimi žil, či nikoliv, tak dobře jako vnímám světelný jas, pozoruji postavy, s nimi prodlévám, mluvím a se bavím a vím, zda jsou z tohoto či z onoho světa, - kdybych to věděl, o to stal by se můj vhled jasnějším, čistším.

A když jsem neúnavně, horlivě a rozhodně pokračoval, vnímal jsem nejen jas, záři, ale i postavy pozoroval, s nimi prodléval, mluvil a bavil se, i věděl jsem zda jsou z tohoto či z onoho světa nebeského, i věděl jsem, následkem kterých činů se tam zrodili, čím se živí a jaké štěstí a utrpení pociťují, jak jsou staří a jak dlouho žijí, - věděl jsem, zda jsem již jednou mezi nimi žil či nikoliv.

Pokud jsem neměl tento osminásobný božský, poznávací vhled úplně čistý, potud jsem si nebyl jist, zda jsem získal ve světech Dévů, Marů a Bohů, v zástupech asketů a kněží, nebeských bytostí a lidí, nepřekonatelné, nejvyšší Osvícení. Jakmile ale jsem měl tento osminásobný, božský, poznávací vhled úplně čistý, tu byl jsem si jist, že jsem získal ve světech Dévů, Marů a Bohů, v zástupech asketů a kněží, nebeských bytostí a lidí, nepřekonatelné, nejvyšší Osvícení. A vystoupilo ve mně vědění, poznání: Neotřesitelné je moje vykoupení mysli. Toto je poslední mé zrození. Nenastane žádné nové bytí."



Pozn.: Vybráno ze 4. svazku Buddhových řečí z knihovny Františka Heina.