Z krátkých poznámek, které jsem si bezprostředně po odjezdu z Bdína zapsal, se Vám nyní pokusím přibližit atmosféru pobytu, která je již patrná na fotografiích v galerii, ale přeci jen z nich nelze vyčíst slova, která v Bdíně zazněla. A rady! A důležité rady! Z útržků rozhovorů a rad bude tedy pozůstávat nasledující text.
Po příjezdu do Bdína jsem narazil na "své" předsudky toho, co je a není Duchovní cesta a co do ní patří a nepatří, ale nebyl jsem sám, jak se později ukázalo.... Člověk může dělat na Duchovní cestě cokoliv, záleží na tom, jaký k tomu má vztah. Pak je pro něho Duchovní cestou vše, když k tomu ovšem dozrál, bylo mi vysvětleno. V odstraňování předsudků tvořících ego spočívá Duchovní cesta. Např. To je ono, co mi vadí na ostatních lidech, jejich jednání, chování, zvycích a zlozvycích? Komu to vadí? Jak řekl Fráňa: pokud trvá spokojenost a nespokojenost, je to ego. A Duchovní cesta právě spočívá v odstraňování ega, v jeho zničení, rozpuštění, ega, jehož trvalá existence je již sama o sobě předsudkem. Nelpět na vlastních představách a myšlenkách. Nelpět ani na Cestě! S egem souvisí také další poznámka Jendy na otázku strachu při koncentraci a překročení ega. Nezajímat se o něj příliš, nedodávat mu energii!!! Ale jenom o něm vědět - bdít!
Do noci jsme si v přátelském rozhovoru povídali s Jendou, Michalem H. a Danem o běžných věcech, o rodině, o minulosti, ale také mnohokrát padla řeč opět na praxi. Ono To můžeš dostat nad hlavu. Ale těžší je to tam udržet, Jenda na to, Michal přikyvuje. Udržet bez úsilí! Samovolně! Upozorňuje Jenda. Přišel za námi i Miloš a rozhovor se dále vedl okolo duchovních věcí. To když přestaneš s praxí, ono si tě to znovu přitáhne, říká Michal H. Ale nedá se na to spoléhat. Proto je nutno makat furt! Cílem je dostat hadí sílu nad hlavu "pouhým" pročištěním sušumny, tedy cvičením čakramů a Nemyšlením. Miloš měl hadí sílu u temene. Konstatuje Jenda. Milošovi tedy chybí už jen ten poslední krok - ten nejtěžší!
Druhý den jsem se ptal Jendy, co je to v prostoru a ve všem kolem za jiskření, které jsem viděl. To se prý Míle jeden název knihy povedl... Třpyt Prázdna.
Poslední den jsme se ráno vydali s Jendou, Milošem a Tomášem na procházku do zdejších kopců, z které vznikly krásné fotky (viz. fotogalerie), ale také nás při ní Jenda slovy upozornil na studium textů, které nám usnadňuje a urychluje cestu a také na to, že: "Ego si každým okamžikem vytváříš! Znovu a znovu" Proto je tak důležité to bdění. Bavili jsme se i o lidech v našich končinách, kteří dosáhli Cíle a jmenovali se jména jako Fráňa, Capouch, Hešík, Brožová, Evžen, Obšnajdr a František Hein, který ze zkušeností vlastní praxe tvrdil, že Nirvány lze dojít pouhým pozorováním dechu (viz audionahrávka), přičemž bylo připomenuto, že dech je absolutní základ a že každý, kdo dosáhne Cíle, je Buddhou.
A na závěr slova, kterými Jenda citoval Bedřicha Hejhala, která shrnují žákovu Cestu v uskutečnění Učení do tří slov: " Cvik. Zvyk. Přirozenost. "
Tím jsem letmo nastínil a připomenul to důležité, které ve mně utkvělo z onoho pohodového slunečného pobytu s přáteli na statku v Bdíně z 24.-26.8.2007.
Dodatek:
Za poznámkami z Bdína, jsem si zapsal ještě do svého deníku Fráňova slova, která osvětlují slova nastíněná výše. Cituji tedy Fráňu Drtikola:
Je nutno se vzdát veškeré formy vůbec. V každé formě je utrpení. Forma vzniká a musí tedy i zaniknout. Vzdát se sebe sama, vzdát se myšlení, pocitů, představ, chtění, žádání si, atd. až konečně vzdát se i vzdávání. Jen tehdy, když jsem čistého srdce, když jsem v naprostém klidu, nemám se už čeho vzdávat. Naprosto sebe zapomenout, je jediná cesta, jak splynout s Ním. Snažíš-li se Ho nějak uchopit, uniká nám. Až když ho přestaneme uchopovat a " zvratíme se o Něho, splyneme s Ním."
"To" věčné je v nás. Ne, že se něčím staneme a nebo někam dojdeme. Co mi brání, abych "To" uchopil. Myšlení, chtění. Tedy vzdát se toho. Cesta je jen odstranění překážek a uvědomění si našeho přirozeného stavu. Vůbec vše jsem dostal z Ticha. Nemyšlením. Nemyslit, ale žít. Žít a to vědomí žít Jím, Božstvím, Nirvánou. Rytmus dýchání má být klidný, pomalý, dlouhý a vždy za všech okolností stejnoměrný a pravidelný. Naučíme-li se dýchat, ovládneme svoje tělo, svoje zdraví i myšlenky. Každý den to nejde stejně. Nechtějte to. Jste dál a zase jinak to musíte poznat. Toť Fráňa.
Michal Štěpánek
V Praze, 12.3.2008