Evžen Štekl (*1921 +2001)
Evžen Štekl se narodil v r. 1921 v Charkově v Rusku ve smíšené rusko-české rodině. Byl starším ze dvou synů českého legionáře - hudebníka, který se v Rusku oženil. Jednomu ze svých žáků o tom říká: "Narodil jsem se v Rusku. Táta byl hudebník - opravdu dobrej! (pozn.) Bylo mu 26 a mámě 16. On byl Čech a ona Ruska. Dělali spolu Revoluci - Velkou Říjnovou. Pak ve 22. roce přijeli sem. V Rusku byla bída a tady ráj, bylo tu všechno. Já ale rusky neumím, víš? Doma jsme mluvili česky. Máma měla krásnou češtinu s měkkým přízvukem..."
Byl od narození tělesně postižený (špatná funkce podvěsku mozkového). Zdravotní stav jeho "panáka", jak říkal, se s léty zhoršoval. Tento handicap mu "neumožňoval dělat školy". Dokončil pouze několik tříd měšťanky, které, jak sám řekl, zvládal s velkými obtížemi.
Evžen Štekl byl hudebním skladatelem, muzikantem, malířem a fotografem. Měl veliké umělecké nadání - především hudební - od mládí hrál na klavír, housle, harmoniku... tím si ale spíše jen přivydělával. Hudba zůstala jeho největším koníčkem. Sám ji také skládal. Jeho skladby byly hrány v televizi a rádiu. Po vzoru Fráni Drtikola fotografoval a až do pozdního věku maloval. Náměty jeho obrazů byla především duchovní tématika.
Když dospíval, začal pátrat po smyslu toho všeho... po smyslu života. Jeho hledání ho v období 2. světové války přivedlo do Společnosti praktických mystiků - Psyché, kam se dostal i díky své křesťanské víře, ale "nebylo to ono". Nicméně se tam r. 1944 dozvěděl o existenci Mistra - Františka Drtikola. Rozhodl se jej navštívit - "a tak jsem jednoho zářijového dne zaklepal na jeho dveře" říká. "A hned jsem viděl, že je to to pravý!"
V SÍLE MOUDROSTI o tom píše: "Na počátku mi Fráňa sdělil, že nejvyšším cílem je dosažení nirvány. Snahu přiblížit se této metě jsem vnitřně přijal za smysl života. Fráňa říkal, že ten, kdo došel nirvány ukončí navždy řetěz strastných existencí, tímto velkým prohlédnutím si uvědomuje, že v nirváně byl vlastně pořád, že se od ní neodchýlil, že to všechno je v našem vědomí - jak ta nirvána, tak i ta samsára. A jak na to? - Prací na sobě. Jinak se to ani dělat nedá! Bylo mi řečeno, že práce na sobě je na 24 hodin denně!"
V následujících letech se stal nejlepším a nejvěrnějším Drtikolovým žákem.
Práci na sobě, kterou Evžen dle instrukcí FD praktikoval a později i sám učil, shrnuje slovy: "Jóga Kundaliní se dobře praktikuje zároveň s klasickou buddhistickou stezkou (to je mimo jiné bdění a jasné vědomí a celý souhrn Buddhova učení) a potom, když už jsme natolik zralí (na příkaz gurua, není-li, sami moudře poznat), praktikovat nemyšlení."
Celý život byl v invalidním důchodu. Zprvu se živil hraním na harmoniku, většinu života byl však trafikantem. Vstával hodně brzy ráno a chodil spát pozdě večer. (pozn. - v trafice pro Fráňu schovával viržínka, která byla nedostatkovým zbožím.)
Patrně r. 1942 se seznámil se Zdenou a záhy se vzali. Paní byla vyučena šičkou, pracovala z domova a starala se o rodinu. Evžen chodíval prodávat její výrobky.
R. 1945 se jim narodila dcera Naděžda a r. 1948 Natálie. Zprvu bydlí stále u rodičů pod Vyšehradem (kde Evžen strávil dětství) a začátkem r. 1950 se stěhují do bytu (o velikosti 1+1) v Maroldově ulici v Nuslích, kde vychovávají své dvě dcery a žijí zde až do r. 2000.
Stejně jako jeho Mistr vstoupil r. 1945 do KSČ a ve volném čase se po boku Fráni věnoval dobrovolným akcím (brigádám, na které bral Fráňa svoje žáky a učil je bdění a jasnému vědomí při práci - tedy meditaci v činnosti) a aktivně se zapojoval i do dalšího dění např. jako knihovník. (Autorovi této stránky vyprávěl, jak dostal peníze na knihovnu a nakoupil knihy o Buddhismu od Lesného.)
Tvrdě a bezoddyšně se věnoval praxi buddhismu a studiu Drtikolových překladů. Buddhismus a kundaliní jóga mu také umožnily překonat vrozený handicap.
R. 1950-62 za ním dochází jeho první žák - Karel Vostatek.
R. 1959 dosáhl Evžen Poznání, a to i přes veškeré překážky, kterých bylo v jeho životě daleko více než u kohokoli jiného. Tím také dokazuje, že je tato Cesta skutečně vhodná pro každého poctivě hledajícího...
R. 1961 odchází jeho Mistr - František Drtikol... R. 1963 se náhle zhoršil Evženův zdravotní stav. Od svého návratu z nemocnice pak nosí naslouchátko.
Během 70. a 80. let je vyhledávaným buddhistickým Mistrem - dochází k němu např. Karel Funk.
R. 1977 napsal Evžen první (pětistránkovou) verzi vzpomínek na Fráňu pod názvem Vzpomínky na Velikého Arhata, které jsou během dalších let ve čtrnácti vydáních šířeny samizdatově.
V průběhu 80. a začátkem 90. let se kolem Evžena ustaluje skupinka jeho přátel, kteří se k němu pravidelně docházejí radit o své duchovní Cestě - byli to Stanislav Doležal, Boženka Jančarová, Aleš Adámek, Vláďa Petřina a Ivoš Chocholatý. Navštěvovali ho v této době i další jako Zdeněk Jaroš, Vladimír Birgus, Jiří Mazánek či Jan Žlábek. Stanislav Doležal mu pak také pomáhá s prvním vydáním knihy nazvané SÍLA MOUDROSTI, která vznikla rozšířením posledního samizdatového vydání (14.) jeho vzpomínek na Fráňu Drtikola a jeho Učení. Vyšla r. 1992 v nakladatelství Dharmagaia.
Po prvním vydání SÍLY MOUDROSTI začíná pracovat na vydání svého někdejšího samizdatu nazvaného Fráňa Drtikol - Život a dílo, který je obdobou staršího Heinova samizdatu František Drtikol - Osobnost a dílo z let 60. a 70. Těsně před dokončením se však Evžen dozvídá, že totéž dílo právě vydává Karel Funk (1993) pod názvem Mystik a učitel František Drtikol.
V té době se kolem něj již shromažďují jeho žáci, jimž předává odkaz FD a jeho Učení - Buddhistickou kundaliní jógu. Nejdříve přichází Pavel Šolc, Luboš Jehlička a Antonín Šlechta. Po druhém doplněném a rozšířeném vydání (1994, Dharmagaia) k nim přibývají ještě postupně Jan Lípa, Zdeněk Vrabec a později i Václav Petelík s Marií Kotousovou. (Poměrně dlouhou dobu také Lukáš Havelka a Karel Machala). Nikdy se však nejednalo o nějakou oficiální skupinku, ale pouze o individuální návštěvy samostatně hledajících. Učení předává formou "od ucha k uchu". Stejně jako Fráňa Drtikol nikdy nepřednáší většímu počtu žáků najednou, nikdy nepřednáší veřejně. Jeho přístup k jednotlivým žákům je ryze individuální.
Evžen se plně věnuje výuce svých žáků až do samého odchodu. "Já už mám život za sebou. Panák už má doslouženo. Teď tu zůstávám už jen kvůli vám.", říká. Dotisk 2. vydání a jeho distribuci již připravuje Pavel Šolc sám. Vyšla Evženovým vlastním nákladem r. 1999.
R. 2000 se zdravotně přitížilo i Evženově manželce, takže se už nadále nemohla o Evžena starat. Dcera Naty je přestěhovala k sobě do bytu v Měcholupech, kde o ně pečovala.
R. 2001 Evžen vědomě odchází - svoje tělo poskytuje k lékařským výzkumům.
Jeho paní pak žije na vlastní žádost v domově důchodců.
Svůj duchovní odkaz - Buddhistické Učení Fráni Drtikola předává Evžen v posledních letech života svým sedmi žákům a svou pozůstalost svěřuje Pavlu Šolcovi.
Evžena, jak jsme jej znali, charakterizoval hluboký klid - Mír a jas (které mohl i přes jeho tělesný handicap pocítit každý, kdo k němu přišel pro radu), vyznačoval se hlubokým vhledem, moudrostí, nezměrným soucítěním, ale i obrovskou oddaností a úctou k jeho Mistrovi - Fráňovi Drtikolovi.
R. 2005 dávají Pavel Šolc a Jan Lípa - autor těchto řádek SÍLU MOUDROSTI k dispozici na internetu.
Ze svých zápisků hovorů s Evženem vybral a sestavil Jan Lípa
pozn.: Evžen používal hovorovou češtinu, proto jsou některá slova v citacích ponechána v tomto tvaru
© Evžen Štekl, © Jan Lípa