Úvod
V této práci se zamyslíme nad otázkou pochopení ega a snahy o zrušení ega nebo lépe řečeno překročení ega. Při studiu buddhismu se lze setkal s popisy duchovního úsilí a obzvláště zajímavou otázkou likvidace ega. Na této otázce je velice zajímavý paradox sebedestrukčního charakteru. Dalo by se říci, že se setkáváme s úsilím, kde se snažíme zničit ego egem. Výchozím podkladem nám bude kniha Chögyam Trungpa - Protnutí duchovního materialismu, z níž bude v textu také citováno.
Tato práce může být současně také brána jako recenze zmíněné knihy.
O autorovi
Chögyam Trungpa
Proslul jako meditační mistr, učitel a umělec. Je autorem mnoha knih o buddhismu a meditaci.
Narodil se ve východním Tibetu r. 1939. Zde ve věku osmnácti let obdržel titul Khyenpo, srovnatelný s doktorátem teologie, filozofie a psychologie. Po čínské invazi do Tibetu v roce 1959 uprchl do Indie. Zde byl Dalai Lamou jmenován duchovním poradcem ve škole mladých lámů.
V roce 1968 odcestoval do Anglie, kde studoval psychologii, filozofii, náboženství a umění na Oxfordské univerzitě. Dva roky nato byl pozván do Spojených států, kde se usídlil v Bouldru v Colorádu. Intenzivně cestoval, vyučoval a založil rozsáhlou síť více než sta meditačních center ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. V roce 1987 Chögyam Trungpa zemřel v kanadském Halifaxu.
Z výše uvedeného jsou patrné autorovy zkušenosti s životem, ale i se vzděláním jak ve východní, tak i v západní kultuře.
Kniha Protnutí duchovního materialismu je psána jako záznam přednášek v Coloradu v Bouldru na podzim 1970 a na jaře 1971, kde autor ukazuje buddhistickou duchovní cestu formou přednášky, kde je dán prostor i pro otázky, které jsou včetně odpovědí součástí textu.
Celá kniha (přednáška) klade důraz, jak nám již napovídá název, na duchovní materialismus, na nepochopení správného duchovního úsilí. Při duchovním úsilí může žít praktikující v sebeklamu, že se duchovně rozvíjí a místo toho různými duchovními technikami posiluje svoji egocentričnost.
Pojďme se společně podívat na některá probraná témata.
Duchovní materialismus
Zde autor poukazuje na schopnost ega vše co děláme obrátit ve svůj prospěch. Rozhodli jsme se kráčet duchovní cestou a tím oslabovat ego, ale stává se většinou pravý opak. Ego se živí a zesiluje na našich zkušenostech s duchovní praxí. Je zde popsáno, jak k tomu dochází včetně názorných příkladů. Autor velice trefně vykresluje chování ega. Myšlenkové vzorce, které ego používá pro zachování a posílení své existence.
V této úvodní kapitole bych uvítal zamyšlení se nad otázkou co lidi vede k rozhodnutí praktikovat duchovní cestu. Pokud se nad touto otázkou zamyslíme, dojdeme k závěru, že je to ve většině případů právě naše ego, co nás přivede k této aktivitě.
Odevzdání
V této kapitole autor popisuje, jak by měl vypadat vztah učitele a žáka. Posouvá tento vztah do roviny přátelství. Důraz je kladen na otevření a odevzdání se. Podmínkou je, že se přijímáme takoví, jací jsme, nic si nenalháváme.
Tento přístup již ukazuje cestu jak narušit ego, ale je zde riziko fanatizmu z nadměrného uctívání učitele. Na toto riziko autor zdařile upozorňuje. Poukazuje na nutnost zachování samostatnosti žáka. Toto je zajímavá situace, kdy se spojují dva zdánlivě neslučitelné protiklady. Odevzdání se někomu a přitom zachování vlastní samostatnosti a odpovědnosti za sebe sama.
Iniciace (uvedení do buddhistického studia a komunity meditujících)
Při iniciaci by mělo docházet ke splynutí myslí učitele a žáka. K tomu je potřeba oboustranného otevření. Ale žáci většinou přicházejí z touhou něco získat a čím věhlasnější učitel, tím se riziko zištnosti u žáků zvyšuje. Převládá myšlenka, že pokud získáme iniciaci od věhlasného meditačního učitele, pak bude duchovní praxe snadná. Ale opak bývá pravdou.
Sebeklam
V této kapitole je popisována klamná snaha žáků, kteří chtějí získat duchovní kvality a domnívají se, že je získají od učitele, aniž by se sami museli změnit. "Když jdeme duchovní cestou, je sebeklam stálým problémem. Ego se neustále snaží dosáhnout duchovnosti. Situace se trochu podobá tomu, jako bychom chtěli být svědky svého vlastního pohřbu."
Problém spočívá v lpění na tom, jací jsme. Nechceme nic měnit, ničeho se vzdát, chceme jen přibrat duchovnost navíc.
Vývoj ega
Tato kapitola pojednává velice podrobně o egu a jeho vývoji. Poukazuje na nutnost pochopení ega pro duchovní cestu. "Bylo by pošetilé, kdybychom studovali náročnější věci dříve, než se seznámíme s výchozím bodem, s povahou ega. V Tibetu existuje přísloví, které říká, že dokud není hlava dostatečně uvařena, nemá smysl jíst jazyk. V každé duchovní praxi je zapotřebí v základě pochopit výchozí bod, materiál, se kterým pracujeme."
U této kapitoly bych se rád zastavil více, protože zde autor detailně probírá základní vlastnosti ega, a také jeho vznik.
Ch. Trungpa vysvětluje vznik ega na přirovnání. Situaci před vznikem ega popisuje jako krajinu s otevřeným prostorem, kde jsou stromy, řeky, písečná pole. My jsme tím otevřeným prostorem, touto krajinou. V jedné chvíli zvedne zrnko písku šíji a začne pozorovat okolí. My jsme tímto zrnkem písku. V tuto chvíli začalo vznikat ego. Součást otevřeného prostoru se oddělila od celku a vznikla dualita. Zajímavým momentem v tomto procesu je ztráta vědomí, která zajistí, že si již nepamatujeme, že jsme byli otevřeným prostorem. Myslíme si, že jsme vždy byli odděleni. Proces dále pokračuje, obrátíme pozornost k sobě samým, uvědomujeme si, že jsme zde my a zbylý prostor. Začne vznikat potřeba, že se musíme chránit, a toto je základní obraný mechanizmus ega, pud sebezachování. Sami sebe přesvědčujeme, že jsme vždy byli odděleni od prostoru. Vznikla pocitová složka obraného mechanizmu ega. Dále vznikne vnímání a pojmenování sebe a prostředí, ve kterém se nacházíme. Dovršením tohoto procesu je vznik osobního vědomí.
S Trungpovým popisem vzniku ega bychom v podstatě mohli souhlasit, jedná se o klasický buddhistický popis. To co v tomto popisu chybí, je časové vymezení. Vzniklo ego kdysi na počátku existence lidí a my již pouze při zrození ego dědíme po předcích? Nebo se tento proces vždy opakuje u každého dítěte? Nebo je to kombinací obou?
Víme, že malé děti jsou daleko bezstarostnější než dospělý a pravděpodobně i šťastnější. Pokud budeme předpokládat, že se děti nerodí s egem, tak ale můžeme pozorovat, jak u nich ego postupně vzniká a rozvíjí se. Z výše uvedeného bychom mohli vyvozovat, že celý proces vzniku a vývoje ega probíhá u každého člověka od narození. Je zajímavé, že nemáme možnost tento proces zastavit. Pro to, abychom ego pochopili a mohli pracovat na jeho odložení, potřebujeme dostatečně rozvinutý intelekt, který jako dítě nemáme.
Čtyři vznešené pravdy
Čtyři vznešené pravdy jsou považovány za jeden ze základních pilířů buddhismu. Jsou známy jako první otočení kola dharmy (nauky) historickým Buddhou.
Čtyři vznešené pravdy jsou: pravda o utrpení, pravda o počátku utrpení, pravda o cíli (o konci utrpení), pravda o cestě.
Utrpení je v tomto kontextu chápáno také jako nespokojenost nebo bolest. To, co způsobuje utrpení je existence ega, které produkuje neustálou činnost směřující k šťastnému prožívání a udržení tohoto prožívání nebo odvracení se od nepříjemného prožívání. Tato aktivita ega znemožňuje prožití skutečného štěstí, zejména aktivitou mysli.
Z tohoto pohledu by se čtyři vznešené pravdy daly pozměnit na: pravda o egu, pravdo o vzniku ega, pravda o stavu bez ega a pravda o cestě vedoucí k zániku ega.
Nad egem a vzniku ega jsme se již zamýšleli, teď se podívejme na cíl duchovní aktivity, na stav bez ega.
Trungpa v této kapitole popisuje, že stav bez ega je zde neustále přítomen. Ale my ho nevnímáme právě pro neustálou aktivitu ega. Poukazuje na setrvávání v přítomném okamžiku. Jsou to momenty, které zažívá každý člověk, ale nevěnuje jim pozornost. Jsou to ty chvíle, kdy skončí jedna myšlenka a následující ještě nezačala, jinými slovy prožíváme přítomný okamžik. Tyto mezery jsou velice krátké a bez meditační praxe těžko zaznamenatelné.
Tím se dostáváme ke čtvrté vznešené pravdě, pravdě o cestě, neboli z našeho pohledu pravda o cestě vedoucí k zániku ega. Autor zde poukazuje na to, že snaha o zničení či potlačení ega je marné úsilí, protože tato aktivita vždy vychází zas jen z ega.
Přesto tato cesta existuje a lze ji úspěšně zvládnout. Je to cestu, jak nikoli zničit či potlačit, ale překročit ego. Trungpa ji popisuje jako meditační praxi zaměřenou na současný okamžik. Jako příklad je uvedená technika pozorování dechu, kde prožíváme současný okamžik tak, že pozorujme pro nás velice obyčejný proces nádechu a výdechu vzduchu do plic a z plic. Nebo pozorování pohybů těla třeba při chůzi nebo nalévání čaje.
Na těchto meditačních technikách je podstatné, že jsou to procesy pro nás nezajímavé nebo lépe řečeno pro naše ego nezajímavé. Naše ego se při takovéto meditaci nemá možnost rozvíjet, a proto pokud praktikujeme tyto techniky s dostatečnou trpělivostí a vytrvalostí, ego ustupuje.
Závěr
Podívali jsem se na problematiku ega a na možnosti jeho překročení za použití textu Chögyam Trungpy: Protnutí duchovního materializmu. Trungpova přednáška je výuka klasického tibetského buddhismu upravená pro posluchače ze západní kultury. Při popisech vybraných kapitol jsme použili i vlastní náhled na problematiku vycházející z meditační praxe. S autorem jsme vesměs souhlasili.
Položíme-li si otázku co je to ego, mohli bychom ego zkoumat a popisovat z různých úhlů pohledu. To by ovšem překračovalo rámec této práce. Pokud bychom se pokusili na tuto otázku odpovědět jednoduše, ego je veškerá naše duševní aktivita.
A jak ego překročit? Nechat tuto duševní aktivitu ustat a žít přítomným okamžikem.
Pokud bychom chtěli pochopit ego a cestu k jeho překročení, nestačily by nám k tomu pouze metody filozofie. Pouze přemýšlením a hloubáním bychom ego a překročení ega nikdy nemohli pochopit, museli bychom přičlenit ještě praktické zkušenosti získané z praxe duchovní cesty.
Použitá literatura:
Chögyam Trungpa, Protnutí duchovního materializmu, nakladatelství Vadžra, první vydání Praha 1995.
Michal Harant
© Michal Harant