Proč cvičím/cvičit čakramy


Martin Klabazňa


Úvodem tohoto článku bych rád uvedl, že níže uvedené nebylo napsáno za účelem kohokoli dehonestovat, nýbrž pouze vyjadřuje můj pohled.

Tím, co mě přes mnohé okliky přivedlo do řad adeptů praktikujících učení Františka Drtikola, byl silný a soustavný pocit vnitřního nepohodlí. Postupem času jsem pochopil, že každý člověk v životě usiluje o stálé a trvalé štěstí, což je v hmotném světě, který je charakterizován nestálostí a proměnlivostí forem hmoty je pouhá chiméra. Proto jsem se zaměřil na duchovní oblast.

Nejsnáze dostupné katolické křesťanství jsem poměrně rychle zavrhl, neboť katolickou církev vnímám jako mocenskou a finanční organizaci s vojenskou strukturou hodností, která ve jménu muže, jež hlásal nenásilí, soucit a chudobu nashromáždila nepředstavitelné bohatství a způsobila nesčetné utrpení. Z tohoto pohledu se pak jeví jako obskurní společenství, které má s autentickým učením Ježíše Krista jen málo společného viz například selektivní cenzura evangelií duchovně naprosto nekompetetními církevními hodnostáři.

Nemaje nikoho, kdo by mi poradil a nasměroval, vrhnul jsem se na studium duchovní problematiky, přičemž jsem se snažil najít to, co spojuje všechny náboženství - to, co je za tím vším, neboť mi připadalo, že není možné, aby se všechny duchovní směry mýlily a vše byl jen podvod.

Vlastně ani nevadilo, že jsem na Učení Františka Drtikola ,,náhodou" narazil až po patnácti letech studia mnoha duchovních knih různých směrů a autorů, neboť čerpaje ze svých osobních zkušeností z minulosti jsem si naprosto jistý, že bych ho dříve stejně nedokázal přijmout a ocenit. Duchovní předpoklady jsou zřejmě jedna z mála věcí, které jsou dané - někdo poměrně rychle pochopí a uchopí potenciál Učení Františka Drtikola a jinému duchovně nepřipravenému a nezralému i přes sebevětší upřímnou snahu proklouzne bez užitku mezi prsty. I přes to jsem ale zastáncem drsně pravdivé myšlenky mistra Eckharta, že ,,neexistují špatné podmínky, existuje jen špatná vůle". Sám jsem důkazem tohoto tvrzení, neboť i při naprosté absenci duchovních předpokladů jsem (v rekordním čase - po patnáctiletém bloudění:)) dokázal pochopit, vstřebat a začít praktikovat Učení Fráni Drtikola.

Jan Lípa a ostatní "Drtikolovci" mi snad prominou, když řeknu, že existují díla duchovních mistrů, kteří dle mého názoru detailněji a z různých pohledů podrobněji popisují duchovní problematiku než výklad Fráni Drtikola, ale ten má jednu zásadní a klíčovou přednost, kterou ostatní nemají - jednoduchý a funkční systém praxe. Nikdy předtím jsem u žádné praxe nevydržel déle, než několik měsíců - jsem příliš lenivý a praktický na to, abych investoval úsilí a čas do něčeho, co nefunguje.

Učení Fráni Drtikola mě zaujalo svou přesvědčivou opravdovostí, ale i přes to jsem první čtyři roky cvičil pouze deset minut denně čakramy, a i to málo zdaleka nebylo stoprocentní. Pak se objevily první projevy hadí síly, což byl impulz k oslovení Jana Lípy přes mail a po půlroční komunikaci i k osobnímu setkání v Praze. Praxi v její úplné podobě dělám teprve rok a půl, ale dílčí výsledky se již dostavily. Pro milovníky alkoholu by určitě bylo zajímavé období, kdy jsem několik měsíců hodně často zakoušel meditační stav opojení ne nenpodobný lehké opilosti:-) I když se to nezdá, tak to, co se zpočátku jevilo být atraktivním a zajímavým, se postupem času stalo spíše nepříjemným a obtěžujícím, neboť čeho je moc, toho je příliš. Překážky a problémy na duchovní cestě konzultuji s Janem Lípou, který mi nezištně a obětavě radí a neúnavně podporuje. Na celé praxi je zajímavé, že, i když technicky je stále stejná, tak se stále mění a vyvíjí - není nudná ani statická. Tento zdánlivý protimluv může pochopit jen ten, kdo praxi nějakou dobu opravdu dělá.

Velice přínosným aspektem vykonávání praxe je zlepšení kvality života, což praktikující začne časem brát jako samozřejmost. Z osobní zkušenosti vím, že při vysazení praxe i jen na několik dní mě začnou provázet dosti nepříjemné stavy, které mě velmi rychle donutí opět se vrátit k praxi. Jsem toho názoru, že podstata většiny psychických problémů jednotlivců, jež ve vyspělých zemích nabyly rozměrů epidemie, je způsobena devastujícím působením mysli na svého majitele. Mysl je jako oheň - dobrý sluha, ale zlý pán a duchovní praxe pomáhá převzít kontrolu nad myslí, a tím i nad vlastním životem. Psychologové a psychiatři řeší duševní problémy nemocných pokusem o chemické utlumení mozku a přenastavení mysli, zaměřujíce se tak na řešení důsledku a nikoli příčiny, takže nikdy nic doopravdy nevyřeší.

Většina psychických problémů pramení z pocitu nedostatku všeho možného i nemožného. Eventuelně, ostatní lidé, okolnosti, situace, věci atd. jsou v rozporu s očekáváním nemocného. Člověk, který žije jako ostatní, ale nechává věci proběhnout bez toho, aby určoval, jaké mají být, netrpí nenaplněným očekáváním a rozporem mezi představami a realitou.

Opomíjeným faktem je skutečnost, že praxe Fráni Drtikola je tou nejlepší psychoterapií, neboť zasahuje v místě samotného vzniku psychických poruch. Určitě ale není vhodná pro všechny, neboť existují lidé s psychickými poruchami z fyziologických příčin např. disbalancí neurotransmiterů nebo patologickými změnami mozku, případně se u nich psychická porucha již příliš rozvinula. Zastávám názor, že každý, kdo je pod vlivem mysli - ega, je šílený, neboť jak jinak si vysvětlit nesmyslnou devastaci a drancování planety, (ač rezervní stejně použitelnou planetu nemáme) a neustálé války, které z dlouhodobějšího pohledu nikdy nikomu nic dobrého nepřinesly. Říká se, že zdravá ekonomika potřebuje nemocné lidi, kteří budou maximálně spotřebovávat a vyrábět bez ohledu na to, že vše důležité pro život již mají. Vzhledem k tomu, že takto fungují takřka všichni, bylo nesmyslné konzumní šílenství prohlášeno za standard, a naopak ti co vybočují z řady, jsou leckdy považováni za šílené. Toto je pro mě dalším důvodem, proč nejít s davem a snažit se o duchovní povznesení, k čemuž je Učení Fráni Drtikola tím nejlepším prostředkem.

Článek možná může budit dojem, že jsem příznivec filozofie, přesto filozofy vnímám jako lidi, kteří vědí vše o ničem a nic o všem. Celosvětově uznávaná veličina Voltaire řekl, že ,,Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy." To je dle mého názoru naprostá pitomost, neboť opravdové poznání se skrývá za (nad) myslí a to je oblast, které konvenční filozof nikdy nedosáhne. Filozofie, která nevede k duchovní praxi je jen hromada zbytečně překombinovaných prázdných pojmů.

Sám dnes z jiného úhlu pohledu pouze naplňuji doporučení jednoho nejmenovaného velikána a to: "Nejlepší filozofie je držet hubu":-)

Závěrem bych chtěl popřát úspěch všem, kteří se upřímně snaží o úplné poznání vlastní podstaty.



(c) Martin Klabazňa