Poznámky k praxi dle Síly Moudrosti
Na podzim roku 2004 jsem se po letech potkal znovu s J. Lípou. Rozmlouvali jsem o jeho duchovní praxi a jejích výsledcích. Bratr Lípa zdůrazňoval, že tyto zkušenosti nejsou určeny k rozumování nebo k víře či nevíře, ale k praktickému ověření a že je to cesta vhodná pro každého. Rozhodl jsem se ověřit si to.
V této době, kdy jsem se na základě výše uvedených rozhovorů seznámil s knihou Evžena Štekla - Síla Moudrosti, jsem již měl zkušenosti s hledáním duchovní cesty. Po přečtení knihy a přijmutí v ní popisované praxe jsem měl rychlou odezvu, o které bych rád napsal několik řádků:
Téměř okamžitě se začátkem této praxe jsem si začal uvědomovat klid, který neměl proměnné kvality. Pokud jsem tento klid mohl registrovat spadly ze mne pocity nejistoty a hloubání o cestě. S pravidelným každodenním cvičení čakramů se tento klid objevoval častěji, a to nejen při cvičení, ale i ve chvílích odpočinku či při procházkách, a zejména při cvičení bdění nad nádechem a výdechem.
Po několika měsících cvičení jsem tento klid mohl vnímat větší časové úseky, které se prodlužovaly i na několik dní. Zajímavé je, jak si člověk rychle zvykne na nové kvality a zapomíná na kvality prožívání které předcházely. A tyto nové kvality bere za naprostou samozřejmost. Konfrontace těchto odlišných kvalit je možná v okamžiku ztráty či zmizení klidu. Pak člověk zjišťuje, že něco není v pořádku, že něco schází a zažívá neklid.
Postupem času s usilováním o praxi celodenního bdění došlo k prodloužení vnímání klidu. Mizení postupně začalo ubývat a pokud nastalo, návraty byly stále rychlejší a jednoduší.
Celá moje praxe mne také vedla k uvědomění si, že klid se neztrácí, ale je pouze zastíněn neklidem duševní aktivity. A zde nastupuje trpělivost a bdění. Klid se dříve či později přihlašuje „sám“. Důležité však je v úsilí vytrvat!
Michal Harant, v Praze 31.7.2006
© Michal Harant