Každý z nás, kdo vstoupil na cestu, měl ke svému rozhodnutí nějakou pohnutku, motiv a sleduje dosažení nějakého cíle, o kterém se nejčastěji vyjadřujeme jako o Nirváně. Nirvána, slůvko, které nás spojuje. Pro některé z nás se stává místem nejúplnějšího štěstí, pro jiné místem bez utrpení, pro jiné dokonalým poznáním, zrušením vlastního ega a nastolení čehosi za ním, pro další potom vyjádření nejvyššího soucítění.
Je vlastností našich myslí, že deformujeme skutečnost svými motivy, představou cíle i představou cesty, která k němu vede. Proto je nutné střízlivé nezaujaté bdělosti, ničím nekaleného jasného vědomí a všímavosti, abychom prohlédli, rozpoznali a přivedli ke zrušení i tu nejsubtilnější překážku výhledu na skutečnost, kterou sami sobě zakrýváme vlastními myšlenkami, názory a vývody. Neměly bychom nikdy zapomínat na to, že kam kráčíme, tam nakonec dojdeme, i kdybychom o tom ani nevěděli a šli třeba i do "pekla". Je velni těžké vyhnout se léčkám a nástrahám našich vlastních myslí.
Co je tedy naším motivem a konečným cílem? Mou motivací pro vstup do proudu usilujících byl od samého začátku "pocit" životní neuspokojitelnosti, v buddhismu označovaného jako "strast". Jediným měřítkem správnosti dosažení cíle se mi stala vědomost, poznání, že s rozpadem tohoto šestismyslového stroje nazývaného člověk, dojde k úplnému a bezezbytkovému zrušení "strasti".
© Antonín Šlechta