Z dopisů Janu Lípovi (z let 1996-1999)



Každý čakram je "jinak založen", nestejně prosvícen (vyvinut) - v těch čakramech je uložen vlastně celý Tvůj život, nebo celá Tvoje Existence. Tím cvičením se po čase docílí rovnoměrné prosvícení, a tím celé pojetí duchovna a Jednoty.

Prober si Slovo Buddhovo a můžeš ho klidně přečíst několikrát! - V životě z něj vycházej!

Ta "vzpomínka" na klid - to víš, že se to těžko popisuje - poznávej podmínky, které to vyvolávají, nepřeháněj to a NECHTĚJ TO - ale přitom tomu JENOM dávej tu podmínku, a když se to "objeví", tak se v tom klidně "koupej". Analyzuješ to správně: ego se chce zachránit, právě proto "máš strach" před tou "ztrátou" vědomí.

"Tlak na temeni - udržet to pořád" - Radím Ti nepospíchej s ničím - nepřemýšlej o tom, nech tomu volno... nešťourej se v tom moc, jinak by to bylo neplodné hloubání. Musí Ti úplně stačit, že jsi našel možnost poznat Fráňovu školu. - "Praskání lebky - ježení vlasů - sevření svalů" - to vše se ustálí, vyjasní, zharmonizuje na základě cvičení čakramů. Moc pospícháš - a zatím jsi zapomněl na to, jak Fráňa nás nabádal k trpělivosti a VYTRVALOSTI. Je to totiž Cesta dost dlouhá...

Čakramy jsou duchovního charakteru, Ty je neucítíš - pozor, Ty o nich budeš vědět, ale vnitřně! Tohle to jsou "problémy", o které zakoplo už hodně lidí - oni to všecko chtějí cítit, vidět a div ne namakat. A to proto je to tak těžké. Tím Tě nechci nějak brzdit v práci - naopak, učím Tě používat vnitřní moudrost - vždyť jenom tak poznáváš a procházíš těmi etapami duchovní Cesty. Nakonec Ti napíšu příklad: S těmi čakramy je to ASI tak (a nejen s čakramy) jako s myšlenkami - Ty taky víš na beton, že máš myšlenky, a přitom je nevidíš, nenahmatáš! - S těmi čakramy je to podobně - ale pozor, jenom podobně - protože tím cvičením čakramů si otvíráš vnitřní smysly - a to znamená, že o nich budeš vědět. - Bylo u mě hodně lidí, kteří toto nepochopili (i když jinak na tom byli duchovně dost dobře) a teď se mlátí dál, hloubají (neplodně) a po čase se vracejí a prodírají se tím houštím - a někteří z nich zase si tu práci usnadnili tím, že říkají: no co, uvědomil jsem si to a jsem hotov. Tím se ale vyhnuli práci - nechtěli se s tím prát - a vítězit.

Síla koncentrace - spíš HLOUBKA koncentrace - Koncentruj se na To nepojmenovatelné, bezrozměrné - Jediné (Jednota) co je (existuje) - Nejvyšší... Cvičení čakramů je vlastně taky koncentrace. Ale můžeš se ještě před spánkem koncentrovat právě na tu JEDNOTU a nemusí to být před spánkem, můžeš kdykoli budeš mít čas. Koncentrace dosahuje právě tolik síly (hloubky), kolik nebo nakolik se odpoutáš od toho jáčka. Velkou roli při koncentraci hraje KLID - při vědomí toho, co vlastně chceš v životě dosáhnout - tj. chci dosáhnout Nejvyšší Poznání - je to můj "majetek". Toto budeš dělat tak dlouho, až poznáš, že není čeho dosahovat, že totiž To máš odjakživa! Potom si hned sám sobě vynadáš...

Co se týká meditace, tak nejlepší meditací je cvičení čakramů! Co se týká soustředění, tak k té Jednotě přidej i Tvoje pravé Já. Jak vidíš, není možné to blíže definovat. A co se týká toho "pokoušej se o nemyšlení", tak napřed se to dělá tak, že se průběžně kontroluje myšlení. A potom, po delší době, se začíná pokus o přerušování myšlení. Samotné zastavení myšlení (to opravdové) je vyvrcholením Cesty. K tomu jednu dobrou radu: V této Cestě se nemůže nic uspěchat. Je to zápolení a boj skoro na celý život.

Jak píšeš o těch svých prožitcích Klidu a vzpomínkách na Klid: "zdá se, že já jim podmínky nevytvářím, jakoby přicházely samy". Právě proto přicházejí, že tomu tak zvaně žádné podmínky nedáváš. Protože, když tomu budeš chtít dát podmínku, tak je tady ta překážka toho chtění. Jenže ono to přichází "samo"! - Ty vzpomínky na klid, to je vlastně To Pravé - Proč je nechceš? Že jsou to jenom vzpomínky?? Když se Ti to (ty vzpomínky) objeví, tak to klidně přijmi a vzpomínej. Může Ti to mnohé napovědět.

Dále: ztráta vědomí v uvozovkách! "Je to nebo není to??" Ztráta vědomí to je, ale toho tělesného - pak teprve, když ztratíš to, co je tělesné, přichází duch. Vidíš, já tady musím taky napsat něco, co se vlastně ani psát nedá. To Ti ukáže praxe - a nad slunce jasněji: Makej! Ale nepřeháněj to!

Jak píšeš o tom, že se Ti "hroutí svět", to je dočista normální, je to znamení, že u Tebe nastává změna myšlení, což je také velký stupínek na cestě... Kontroluj myšlení, což je součást bdění. Je to velice důležité. Po nějaké době budeš to myšlení přerušovat. To všecko je boj s egem. To Tvoje "ztotožnění se s dechem", to je výborná věc, mám takový dojem, že toto naše Učení je pro Tebe (i pro každého, kdo může pochopit) jediná Cesta, která vede přímo k cíli.

Dále "hroutí svět", to je dobré, protože jak je vidět, iluze (smyslová iluze) na Tebe přestala účinkovat. Klam je již prokouknut, nebo se aspoň začíná poodhrnovat ta klamná opona smyslového světa (viz indický pojem "Mája"). Jenom to všecko nepřeháněj v životě, protože musíš aspoň navenek žít jako "normální člověk". Také si nesmíš o sobě myslet, že už jsi všecko spapal - protože i kdyby to byla pravda, tak musíš stále být skromný, nenápadný a Tvé Poznání musí zářit a osvětlovat lidi kolem.

Všecko, co se děje ve Tvém nitru, je zásluha čakramů. Moc o tom nepřemýšlej, jen se na to nezúčastněně dívej a hlavně ANALYZUJ. To je taková univerzální metoda.

Ty musíš vědět všecko, co se ve Tvém nitru děje. To je alfa a omega buddhismu. Ovšem jenom do jisté doby, protože nakonec, až dojde k jistému zlomu, tak o tom tělíčku už moc vědět nebudeš a k tomu Ti dopomáhej sám papež a všichni svatí.

Jak dáváš lidem ty rady ohledně duchovní Cesty, to děláš správně, to Ti všecko můžu schválit. Jak píšeš o tom, že nikdy nechceš být mistrem, že je to velká zodpovědnost, s tím také úplně souhlasím. Však já jsem také nikomu v životě mistra nedělal, já jsem jenom odpovídal na otázky z hlediska svého názoru a svých zkušeností.

Zapomeň na VŠECHNY otázky, vše je ve Tvém nitru, odtud vycházej!




(c) Jan Lípa