Zážitky z dětství s mým otcem (+ 23. 4. 2001)
(Poznámky Natálie Svobodové k rozhovoru s autory tohoto webu)
Můj otec byl velký optimista, vysoký, štíhlý černovlasý muž. Téměř denně se se mnou v Nuslích v pokoji učil. Vše mně důkladně a klidně vysvětlil. Dělal mě kouzla, když už jsem se hodně nudila. Říkal, že se jednou všichni lidi budou mít na světe dobře a že nebudou existovat peníze, věřila jsem mu, bylo mi pět let.
Měl spoustu zájmů - malování obrazů i v přírodě, focení, sám si to v koupelně (temná komora) vyvolával, pro mě velmi silné zážitky. Dále práce se dřevem, staral se doma o květiny, utíral prach, chodil se mnou nakupovat.
Zajímal se též o zeměpis, ale především o duchovní věci, které mně podrobně vysvětloval, postupně, byla jsem dítě. Často jsme jezdili na Spořilov za panem Drtikolem, líbilo se mi tam, byla tam pohoda a klid.
Rád hrál šachy. Měli jsme doma křídlo, rád na něm hrál. Chtěl i harmoniku a vzpomínám si, že otec měl také nějaký čas housle, na ně též hrál. Sám vázal knihy.
Odvezli mě na reverz z nemocnice - byly mě asi čtyři roky - že mě vyléčí sám, podařilo se mu to. Byl rodinný typ, vysazoval okna a dával je do koupelny do vany, aby je matka mohla umýt.
Můj otec byl velmi praktický člověk a než něco udělal, vše si dobře rozmyslel.