Evžena jsem poznal v r. 1950. Těsně po tom, co se přistěhoval do Maroldovky. Seznámili jsme se v knihkupectví, kde jsem pracoval. Evžen tam přišel nakoupit knihy Buddhismus od Lesného, já je ještě měl na skladě, dali jsme se o nich do řeči a já zjistil, že to je ono.
Chodil jsem k němu asi do roku 1962. Po vojně jsem se oženil a r. 1965 odstěhoval z Prahy do Hradce Králové k manželce. Přivedl mě na správnou stopu na duchovní cestě - k buddhismu. Před tím jsem se zabýval filosofií existencialismu, která byla sice vynikající a podobně jako hinajána vyjadřovala odpor ke světu, ale na rozdíl od buddhismu dále nepokračovala. Evžen schvaloval můj přístup, říkal, že nefantazíruju a nejsem fanatik.
Byl jsem u Evžena častým hostem, ač jsem k němu chodíval nepravidelně - některé období každý týden, jindy zas třeba jen dvakrát do roka. Procházeli jsme se dlouho do noci a povídali si o buddhismu, o praxi. Jednou jsme tak debatovali v noci na lavičce v parku a přišli k nám SNBáci. Chtěli občanky a ptali se co tu děláme. Evžen mistrně ocitoval větu, která vyšla v Rudém právu o pár dní dříve. Nerozuměli tomu. Zeptali se kde pracujeme. Evžen odvětil, že nikde - oni jak to... a on, že má invalidní důchod. Poručili nám jít domů. Jindy v zimě, cestou domů jsem z Maroldovky si ani nevzpomněl, že jsem jen tak na lehko, i když už pěkně mrzlo. Ani čepici jsem neměl. Ale zima mi nebyla, což bylo vlivem Evženových siddhi.
Jeho mistra - FD - jsem neznal. Nesetkal jsem se s ním. Hodně jsem toho o něm slýchal, jenomže mi bylo bližší Evženovo podání. Přišlo mi mnohem prostší, přímější, více hinajánové než Fráňovo, takže jsem ani neměl potřebu jít za někým jiným, i kdyby to byl Evženův mistr. Pro mě byl mistr jen Evžen.
Hodně jsem se za ta léta skamarádili, byli jsme jako bratři. Rozebírali jsme naprosto vše - od duchovních věcí až po ty tzv. světské... Říkal mi například, jak se učil vázat tkaničky a jak mu to vůbec nešlo pro ty zdravotní problémy.
Evžen měl také bratra, který hrál na klavír. Vystudoval konzervatoř. Byl velice šikovný, vzpomínám si, že r. 1952 sám sestavil televizor. V té době ještě naše televize ani nevysílala.
Evžen velice krásně maloval. Jednou namaloval Mladého Buddhu v ásaně. Byl to překrásný obraz na plátně o rozměru asi 1x1,3m. Ještě mám schovanou fotografii toho obrazu. Pak k němu přišli soudruzi, byl totiž ve straně, a říkali mu: Evžene, co to tu máš za čínského bůžka srandy? A Evžen ten obraz nakonec přemaloval.
Evžen měl siddhi, ale nikdy o nich nemluvil. Jednou jsem se díval do výlohy knihkupectví a napadlo mě - měl bych zajít za Evženem. Otočím se a on za mnou stojí Evžen! To bylo překvapení!
Pak mi r. 1962 Evžen nechal v kaslíku lístek, abych už nechodil, že už to nepotřebuju. Nedlouho na to jsem se odstěhoval a od té doby jsem ho neviděl, i když jsem jezdíval do Prahy za svým bratrem. Dlouho jsem si myslel, že již zemřel, ale pak jsem náhodou objevil v knihkupectví Sílu moudrosti. Hned jsem si jich několik koupil a postupně rozdal. Po nějaké době jsem se rozhodl jej vyhledat. Přišel jsem do Maroldovky. Tam mi však řekli, že už zemřel. Sháněl jsem znovu Sílu moudrosti, chtěl jsem jich několik nakoupit, a pak je doporučovat dalším zájemcům, ale už byla naprosto všude vyprodaná. Ta jeho kniha totiž - to je! - Návod! - Naprosto jedinečný!
Z rozhovorů s Karlem Vostatkem 2004-2008
Zapsal Jan Lípa