Osvícení Františka Heina

František Hein popisuje v knize Hrubý šat svůj život až po zlomovou životní zkušenost, jež bývá nazývána osvícením. Kapitola o 27 stranách se jmenuje Zlomky životního snění. Kromě popisu svých začátků bádání v tzv. skryté filosofii a mystice obsahuje i "neveselé úryvky ze strastného osobního žití", jak sám píše. Dále kapitola pokračuje pro něj příznačným poetickým popiskem okolností jeho osvícení. Tyto pozoruhodné řádky závěru kapitoly Vám nyní nabízíme:



Já-osoba - - - Hein se jmenuji -
les tichou píseň zpíval mi odevždy
když jako chlapec malý již
běhal jsem do packých hvozdů za houbami
a jinými plodinami.
Šestnáctá karta tarotů jméno to dala mi -
jež značí sraženou bleskem věž osoby -
a také Stánek Boží - místo jež není k nalezení
které je skryto ve smrti.
Pýcha má, pýcha osoby, když ve smrti byla potřena -
tu Stánek Boží počal samočinně zářiti.

Jméno to Smrt značí
v legračním pojetí.
Nejsem však Němec
neb zrodil jsem se jako Čech.
Z hlediska Pravdy však
neexistuje žádný národovec,
neb všechno jedno Těsto jest -
vše jediná jen Věc.

Zvláštní to jmenná spojitost.
Vždyť hebrejské Hain
rovná se německému Hein.
Německé značí Kmotru Smrt.
Hebrejské zase Stánek Boží,
neboli místo -
jež „normálně“ není k nalezení.
Nejsem však synem ze Sionu
neb zrodil jsem se jako Čech.
Z hlediska Pravdy však
neexistuje žádný národovec -
neb vskutku vše jedno Těsto jest.

Jako osoba musel jsem mnoho zkusiti
bych trochu zocelen poznal pak
nehynoucí Sebe Lesk.

Stesk po pravém Domově se dostavuje jen
u hluboce cítících lidí
ale nikdy ne u těch, kteří jsou povrchní -
žijíce jako ta která zvěř.

Stesk po pravém Domově
často mne vyhnal do lesů
a velmi tichých, kopcovitých míst
kde rád jsem se toulával
za dětských let a též později.

Stesk po pravém Domově a později
velice mocné Pravdy pálení -
častokrát způsobilo -
že nemohl jsem jísti hrubší potravy
jsa celý ze subtilnosti složený.

- - -

Když řemeslu jsem se vyučil - - -
stesk hnal mne z Přelouče do Paky,
neb neznali lidé v pardubském kraji
co znali lidé v Podhoří.
Stesk po pravém Domově mne opět hnal
velice záhy z Paky do Prahy
neb neznali lidé v Podhoří
co znali nemnozí jedinci Prahy.
Stesk mocný po pravém Domově mne opět hnal
z Prahy zpět do rodné Paky
a ještě dále na tiché vrchy
vysoko nad rodné městečko - na vrchy -
které jen Pravdou dýchaly -
nejsouce ovlivněny myšlenkami nízkými.

Však než se stalo tak;hluboce smuten býval jsem
již od útlého mládí.
Velice málo pravé Veselosti jsem znal.

Kolik však v Pravdě těch, kde Veselosti pravé
plni jsou?
Veselost zevní? Plna je smutku vnitřního!
Taková veselost za moc nestojí.

Hvozdy když tiše šuměly -
nebo divoce opět sténaly -
za srdce mne často chytaly -
vnitřně jsem často zaplakal.

Veliké paseky smrčin
jež k Bělohradu a Ostroměři se rozkládaly
často poskytly útulek mnohému srnci a zajíci
když tito prchali a stále prchají
před lidskou vražedností.

Mlčící podhorské hvozdy
velikou vzpruhou byly Erbenovi,
Miletínskému rodáku a krajanovi -
když teskně naladěn
psal o Košili Svatební a o Vodníkovi
a další zkazky dumného Podhoří.

Ó, Spirité a další ducho-vědci kam jste se poděli?
Přemnoho stromů vyťato již bylo
přemnoho stařen a starců spiritů již zemřelo.
Snad nejste znovuzrození
v mlčícím zástupu mladého smrčí?

Či zrozena jsi kdysi mnohá lepá děvo
ve staré vrbě či olši
a hledíc ve vodní hladinu
čteš další budoucí zvěsti?
Neb tiše ševelíš o budoucím svém štěstí
až znovu vejdeš v tělo
z masa, krve a kostí?
Vždyť bleskně rychlé je samsaro
třebaže život člověka zdánlivě pomalu běží.

Bleskem sražená věž osoby -
toť budoucí bylo utrpení
ve jméně ukryté - jméně osoby -
a v příštích letech rozvité -
neb v časech budoucích musel jsem znovu
jako osoba nesmírně mnoho trpěti.

Ve jméně tom ale bylo též ukryté¨
Veliké Oslavení Mne - již ne jako soby -
které jsem prožíval ve Smrti -
a Velikém Sebevzkříšení. . .

Zvláštní to jmenná je spojitost.
Vždyť der Hein Kmotru Smrt značí -
neboli Přítele s velkým P.
jak každý rodný Němec dobře ví.
neb nemnozí jedinci Prahy
měli z veliké části jen vyčteno,
co bylo třeba bezprostředně prožíti.

Mocný stesk po Pravdě
vyhnal mne na vrchny packého podhoří -
které jen Pravdou dýchaly -
kde sám a sám - daleko od lidí -
zbaven světského vědění a myšlení
spočinul jsem pod smrkem obrovitým
v přetichém sezení.
Zde - přetiše sedě - - -
spadl jsem v Nevědění -
v Němž zmizel jsem z této planety
bych v nespočtu kmitů vibroval -
všude byl - jakožto Všudypřítomnost
veškerestvem byl - vše prolínal.

Nic v ničem - vše ve všem -
vzájemně se prolnulo -
pohyb a klid - klid a pohyb -
vše zcela se spojilo.
Tak je tomu v Pravdě v každém čase -
jenž jednou je fází zase
kterou však nelze oddělit od Pravdy samé.

Vše Pravda je - ale ne taková
jak osoby ji zří - zkresleně -
jak osobní smyslovost ji rozvíjí.

Na dlouhou dobu ustal stesk
v hlubokém Naplnění.
Věděl jsem bez vědění - - -
dýchal jsem bez dýchání -
omládl ihned o tisíc let
rychle jak blesk -
o tisíc tisíců let dopředu
přestalo zmírání.

A přece - neměl jsem brilanty na prstech -
neměl jsem z drahého zlata prsteny -
neměl jsem drahé oděvy -
ale jen jediný - chatrný…

- - -

Ó, Český ráji - pohádko pohádek těm
kteří se v tobě nejen tělesně
ale i vnitřně zrodili
kteří tě hluboce prožili a pochopili.

Ó, překrásné Podhoří - ty tvrdý Učiteli těm
kteří jsou povrchní.
Ty kraji, nádherný, čarovný -
ty kraji kouzelného kamení -
achátů, jaspisů, křišťálů a chalcedonů,
záhněd, ametystů a citrínů a jiných kamenů
jež často se zatřpytí po dešti velikém
na stezkách tichých
kam všední chodec nevkročí.
Hvězdné vlivy - podhorský kraji
daleko mocněji na tebe působí
neb tvoje čarovné kameny -
štěstí zemi tvé přitahují.

- - -

Zde zrodil jsem se poprvé i podruhé.
Dle těla i netěle sně - - -
kdy jako dospělý
na kopce levínské vzhůru jsem spěchal
pro pravé Zrození.

Dvakráte zrozený v jediném vtělení -
spokojen - že zevně ničeho není k spatření
pro všední lidi…

Škoda slov neb vskutku lépe je
spočívati v Mlčení.
Myšlení spadává v hlubiny.

- - -

1938 - památný tento rok -
počátek neštěstí velkého pro můj národ.

1938 - památný tento rok - - -
kdy jako nic v ničem - vše ve všem -
zmizel jsem z této planety.

1938 - památný tento rok -
Všejednotu žiji.

- - - - - -

léto 1954.



Tolik František Hein z knihy Hrubý šat




(c) František Hein, (c) Jan Lípa