Karel Mikšovský: Moje setkání s Fráňou Drtikolem
Byl jsem u Drtikola třikráte. Když jsem jej prvně spatřil (kolem roku 1955), učinil na mne hluboký dojem svou podobou, neboť se mi vynořil obraz z kdysi viděného filmu (asi před 35 lety) „Bílý ďábel“, kde hlavní roli hrál Ivan Mužuchin, který byl Drtikolovi velmi podoben. V tomto filmu vystupoval jako ataman Tatarů, lidí od přírody zcela otevřených, upřímných. Ocitnuv se před carem, nesmeknul před ním. Car nařizuje svému pobočníkovi: Ať se kaje, říká: U nás smekáme jen před ďáblem. Pobočník to carovi tlumočí. Tu car nařizuje: Ať onen Tatar si ihned hlavu pokryje! A tu vůdce Tatarů si důstojně nasazuje zpět špičatou čapku na svou holou hlavu.
František Drtikol stál před domem, opřen o lopatu, a dával nějakému člověku pokyny, co má činit… Řekl mi: Počkej chvíli, musíme něco zařídit ohledně brigádnických prací na vozovkách. Podle všech známek, jak jsem tak naslouchal a pozoroval, poznal jsem hned napoprvé, že je velmi ctěn ve velkém okruhu své působnosti a velmi oblíben svou příkladností.
Pozval mne dále, nabídl jsem mu doutník, sám jsem si také zapálil, a mlčky jsme klidně pokuřovali.
Pak říká: Pověz mi něco o sobě. Stručně jsem mu nastínil svou cestu a mlčky přikyvoval. Když jsem mu říkal, že se pilně denně koncentruji, říká mi na to on: No jo, co ale dál, co až umřeš? Budeš dál chodit do práce a ráno se budeš koncentrovat. A co z toho?
Tato jeho odpověď na mne silně zapůsobila. Pod silou této jeho řeči se mně vše zřítilo a pod tíhou vlastních myšlenek a představ mi náhle svitlo. Jelikož jsem měl za sebou hluboký extatický prožitek, následkem čehož jsem získal hlubší vhled v mnohé věci, tak jsem okamžitě pochopil hloubku smyslu jeho slov a jeho varování.
Nemusel mně více vysvětlovat, neboť jsem poznal, že bych byl znovu a znovu zajat uchopováním, neboť takto chápaná a prováděná cesta je zase jen vracení se zpět k smyslovosti, byť by i byla tato smyslovost vyššího druhu, tzv. „koncentrování se“.
Zdroj: samizdat Františka Heina – František Drtikol – Osobnost a dílo