MOTTO:
"Považuji den za den a noc za noc. Nic víc."
Gautáma Buddha v hovoru s bráhmanem o klamu.
Jaký je rozdíl mezi vnímáním světa na Západě a na Východě - dle nauky Gautámy Buddhy?
To lze doložit na názorném příkladu: chodíš denně např. do práce či do školy kolem jednoho a toho samého místa, a na tom místě roste smrk. Jdeš tudy každý den a každý den je tam ten smrk. A pak jednou... to je mi to ale překvapení, jdeš tudy a ona je tam borovice!
Západně smýšlející člověk si řekne: To není možné, myslel jsem, že včera tu byl smrk a teď vidím borovici, jak to? Co tu tedy bylo včera? Asi jsem se špatně koukal. Byla tu borovice.
Kdežto správně uvažující člověk si řekne: Je tu borovice. Vidím totiž borovici. Včera jsem viděl smrk, byl tu smrk.
Jak je to možné? Západní materialistické pojetí světa nepřipouští změnu časoprostoru. Podle západního člověka tu včera také byla borovice, a nepřipouští jinou možnost. Západní člověk prostě jen přizná chybu svého vnímání. Je pevně přesvědčen ve skutečnost, existenci a neměnnost projeveného světa v jeho objektivní podobě.
Avšak existence světa vysvětlovaná východní filosofií nevychází z jeho objektivní skutečnosti, ale subjektivního prožívání. Právě buddhismus předkládá pohled na svět z nitra - z hlediska jednotlivce, nikoli rádoby objektivně zvenku jako západ. Dle buddhismu je vše ryze subjektivní a pouze "Nic" (Prázdnota) je objektivní. Objektivnost vnějšího světa je totiž ještě hůř prokazatelná než toho vnitřního - tedy prožívání, jež je samo o sobě už ze své podstaty nutně subjektivní.
I v evropské filosofii je tento princip zastoupen - tzv. solipsismem - ale není až natolik prakticky propracován. To bylo opravdu výsadou právě buddhismu. Podle něho zde včera byl smrk, dnes je tu borovice, a co víc, není na tom nic divného.
To pak dokládá mnoho teorií, především pak teorie dharem, případně pojetí šentongu vycházející právě ze subjektivity světa, který nemá samostatnou existenci, je nereálný a de facto neexistující, ostatně stejně jako vše ostatní, a jediné (avšak subjektivně) reálné je čiré vědomí, které jej prožívá. Podle nich čas a svět (prostor) nejsou lineární. Pohybují se, přetvářejí a mění v čase samotném, avšak schodovitě (podobně jako v Planckově teorii zrnitosti času), po shlucích, pomocí toho, čemu se říká dharmy. Existuje celá řada teorií dharem (jak ukazuje mimo jiné také překlad Fráni Drtikola - kniha Dr. Otto Rosenberga - Problémy buddhistické filosofie, aneb Dharma theorie), ale pro tuto chvíli nám tento výklad postačuje. Připomeňme jen, že právě pomocí teorie přeskupování dharem je v buddhismu mimo jiné také vysvětlována poněkud problematická teorie reinkarnace (viz stejnojmenný text), tedy z filosoficko-teoretického hlediska. Přeskupování dharem však také vysvětluje nereálnost a proměnlivost - relativitu - projeveného světa právě tak, jak jej učí a názorně, dle přístupu emipiricko-praktického, formou meditačních postupů, představuje Náropa ve svých Šesti jógách.
Nabízí se otázka: Do jaké míry svět pouze prožíváme...? Ta však již byla zodpovězena v textu Mlčení, aneb pojímání světa dle buddhistických filosofií (v knize Jan Lípa - Učení Fráni Drtikola - Od čakramů k nemyšlení).
Krátký záznam výkladu J.L. opakovaně přednášeného zájemcům o Učení Fráni Drtikola, zapsáno pro PMJ.
© Jan Lípa