MOTTO:
Štěstí! Co je štěstí?
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá;
oblétá ti skráně,
v kadeři se kryje,
v dlaně hlavu skládáš,
ruka utlačí je.
Štěstí jako rosa
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
zašlápnuto vzdechne,
v oblacích se tratí,
snad se jinovatkou
na tvou kadeř vrátí...
(Adolf Heyduk: Dědův odkaz, 1879)
I.
Sat - čit - ánanda bývá do češtiny překládáno jako bytí, existence (někdy i pravda) - vědomí - blaženost. Jsou považovány za neoddělitelné od povahy konečné reality zvané Brahman, popisují subjektivní zkušenosti konečné neměnné reality zvané Brahman v hinduistické filosofii, zejména Védántě.
To samozřejmě zní velice krásně, ale je tomu skutečně tak? Nevede tento výklad k tomu, že mnozí jogíni setrvávají v dosaženém dobrém stavu, a pod tímto heslem jdou cestou stavů? No, vlastně ani nejdou, protože je nic nenutí kamkoli "jít"...? Udržují tak pouze jediný dosažený stav, na kterém ulpívají a odmítají jít dál, protože by jej ztratili.
Při bližším, etymologickém zkoumání tohoto termínu můžeme dojít k otázce, zda skutečně sanskrt (a jeho obdoby) došel až k přechýlení slovesa do podstatného jména, jako současné západní jazyky, a tím, zda má tento překlad reálné opodstatnění. Ostatně, východní literatura připouští množství slovních variant a přepisů těchto tří slov, a současně hinduistická filosofie se na rozdíl od buddhistické vyznačuje svou lidovostí s absencí vědeckého úzu...
II.
Problém by totiž mohl být především v termínu SAT - bytí, nebo také duch. Tento termín, či jemu podobný, používají buddhisté ve významu SATI. Ale sati není překládáno ani vnímáno jako bytí, tedy něco trvale existující, ale jako bdění, bdělost, všímavost, zaznamenávání, tedy celá řada za sebou jdoucích a na sebe navazujících zaznamenávání.
Samotné slovo bytí vzniklo přechýlením slovesa být. Sloveso být není samostatným slovem, ale musí být jen připojeným k jinému, významovému - být kým, čím, jakým, kterým... Sloveso být nebylo ve větné skladbě kladeno samostatně. Slovo bytí tak nemá reálný základ, což de facto vylučuje ontologii (vědu o bytí) jako vědní obor. Mohli bychom jej ale nahradit slovem STÁVÁNÍ SE. Anebo právě slovem bdít. Tedy bdít nad oním stáváním se.
Na tomto místě bychom také mohli poukázat na stručnou, ale dle našeho názoru přesnou definici samsára a nirvány: Samsáro je stávání se, nirvána ustávání!
Ostatně slovo bdění je také pouze přechýlením slovesa bdít. Z toho pak také plyne zmatení jazyků, či spíše významu, kdy se bdění může jevit jako jakýsi trvalý neměnný stav. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Podívejme se na jeho vznik. Slovo bdít vzniklo ze slovesa budit (se), tedy neustále opakovat činnost buzení, probouzení. A jeho vztah k buddhismu je pak zcela zřejmý, slovo Buddha znamená "probuzený".
III.
Podobně se můžeme podívat i na termín ČIT, překládaný jako vědomí. Ačkoli s termínem "vědomí", tedy jeho překladem, celá řada původních textů pracuje, buddhismus ve své praxi používá termín ČITTA - mysl nebo lépe myšlení, obsah mysli, stavy mysli, včetně její prázdnoty, čisté mysli, resp. její buddhovské podstaty, ale také uvědomování si, tedy proces, který vědomí nejen charakterizuje, ale je jeho skutečným obsahem a správným označením...
Vědomí má stejně jako ostatní skupiny existence povahu procesu (dosl. proudu'; viňňána-sóta) a nepředstavuje žádnou přetrvávající substanci (podklad) mysli ani žádnou převtělující se entitu či duši. V suttách (například Anattá-lakkhana-sutta, S. XXII, 59) se často uvádí, že podléhá třem charakteristikám existence - nestálosti, strastiplnosti a ,ne-já'. Buddha často zdůrazňoval, že "žádné vědomí nevzniká nezávisle na podmínkách" (M. 38). Tato tvrzení o povaze vědomí se týkají všech typů vědomí, ať se jedná o "minulé, přítomné či budoucí, hrubé či jemné, vnitřní či vnější, nízké či vznešené, vzdálené či blízké" (S. XXI, 59).
(Nyanatiloka: Buddhistický slovník, s. 225.)
O faktu, že jde o "uvědomování si" a nikoli o nějaký blíže nedefinovaný natož nedefinovatelný "orgán vědomí" hovoří i buddhistické texty vztahující se přímo k praxi bdění a uvádějící blízkou souvislost a odvislost smyslů, uvědomování si a smyslového vědomí.
Vědomí je tedy proces. Nejedná se o žádný duchovní orgán.
IV.
Tak snad jedině ÁNANDA, ve významu blaženost, zůstává nezměněno. Přesto je nutno upozornit, že tato blaženost vzniká poznáním podmínek, či lépe řečeno nepodmínek. Pokud nejsou podmínky, je blaženost, radostivost, štěstí. Jedná se o bezpříčinnou radostivost. Radostivost, blaženost, slast, která má příčinu, je podmíněná, a tím pádem nemůže být trvalá. Bezpříčinná radostivost, jak již název napovídá, není závislá na žádných podmínkách, příčinách. Ba právě naopak. Nejsnáze ji dosahujeme právě ve chvíli vyprázdnění mysli - prázdnoty (mysli), když je mysl prázdná, ale ani to není podmínkou. Tedy právě v tom smyslu, jak popisuje Šáriputra (přímý žák Buddhy) při přednášce k mnichům: Blaženost, přátelé, je nirvána - slast je tato nirvána. Nato vstal jeden z naslouchajících mnichů a pravil: Jak však může býti v tomto stavu slast, když tu není pociťování? A Šáriputra odpovídá: To je právě slastí v tomto stavu, že tu není pociťování.
(Evžen Štekl: Síla moudrosti)
ÁNANDA, blaženost, štěstí, bezpříčinná radostivost je zde stále. Stačí ji jen nalézt, odkrýt nános myšlenek, který ji překrývá. Ale i zde je opět problém přechýlení slov. Tentokrát z přídavného jména na podstatné "být šťastný" - "štěstí". Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá... Vyjadřuje Adolf Heyduk nezachytitelnost, neuchopitelnost tohoto fenoménu. Štěstí, ve významu "mít štěstí" je mylně vykládáno jako vnější, náhodná, pozitivní událost či okolnost. Ostatně, latinský, stejně jako z něj vycházející anglický termín pro ono vnější štěstí - Fortuna/e - je překládán také jako náhoda, a ta nemusí být pozitivní. Avšak skutečný význam štěstí je v jeho vnitřním individuálním prožitku, kdy je člověk "šťastný", přičemž toto nevyvrací ani ony vnější události. Mohu být šťastný, ale nemohu štěstí vlastnit, mít. Štěstí není nic objektivního ani reálně existujícího v hmotném slova smyslu. Podobně je to se samotnou prázdnotou, jak již bylo výše naznačeno.
ÁNANDA, bylo také, a nikoli náhodou, jméno Buddhova nejoblíbenějšího žáka a následovníka.
V.
Jak bylo shora řečeno, tato trojice obsahuje aspekty konečné neměnné reality, nejvyššího stavu, a tento výklad to nejen nepopírá, ale zároveň přímo podporuje. Jenomže pokud bychom celý termín překládali a vnímali na základě výše uvedeného, tedy z pohledu buddhistického, dostali bychom spíše než charakteristiku stavu popis cesty k němu: Zaznamenávání - obsahů (či prázdnoty) mysli - přináší blaženost, nebo: Bdělost/bdění nad obsahy (či prázdnotou) mysli přináší blaženost!
Jan Lípa, 11.11.2022
(c) Jan Lípa