Nakladatelství Svět pokračuje v mapování díla Františka Drtikola (dále jen FD) dalším svazkem - Duchovní cesta 2. Výtisk mi daroval editor Standa Doležal koncem roku 2009 zřejmě k mému pozvolnému uzdravování z vážné choroby a s nevyslovenou prosbou, která mu však svítila z očí, abych pokračoval v recenzování díla FD. Neslíbil jsem mu to, protože má cesta vede již dlouho jinudy, ale v tomto roce o dovolené na Šumavě jsem svazek 2 ve čtenářské nouzi přečetl. Působivost textů byla překvapivá, takže mohu editorovi alespoň v této subjektivní podobě splnit jeho přání.
Předně, záznamy duchovních zážitků a zkušeností FD v paměti jeho žáků jsou stále přesvědčivé a svěží a v neobezřetném čtenáři mohou vzbuzovat závist či touhu dotknout se téhož spirituálního prostoru. Dále, děkuji editorovi, že texty "necenzuruje", že předkládá i takové dochované dokumenty, které odráží dobovou lidskou podmíněnost FD. Mám na mysli vlastní životopis na str. 15 - 18 knihy, který ilustruje snahu postavit se do toho správného světla hodnotícímu adresátovi tohoto textu (pravděpodobně mohlo jít o životopis k přihlášce za člena KSČ po r. 1945). Ano, jsme chybující lidé.
A především děkuji editorovi za zahájení publikace vlastních překladů FD z němčiny, zde "Jóga Velkého Symbolu", "Stezka Nadsmyslné moudrosti" a ukázka Střední nauky Nagardžuny. Doufám, že v tomto zveřejňování překladů FD bude editor pokračovat, včetně podrobných a konkrétních bibliografických údajů. Náš trh tzv. esoterní literatury má toho zapotřebí. Kniha je bohatě vybavena výtvarnými díly FD a dalšími příležitostnými texty estetickými či dokumentačními, z kterých plyne dobový rychlý úbytek zájmu veřejnosti o dílo i osobu FD. Tento zájem se plně přesouval do roviny osobní, až adorační, jak o tom svědčí vzpomínky žáků.
Zakoušíme v srdci prázdnotu, jíž by nedokázali naplnit všichni tvorové dohromady. Stvořené věci chtějí zastupovat náš poslední cíl a my sami chceme být na prvním místě cílem pro nás samé. Ze všech stran nám různá stvoření lichotí tím, že slibují, jak uspokojí jakékoliv naše dychtění. Avšak navzdory tomu, že všechny takové přísliby jsou jen lži, jsme přesto vždy znovu ochotni dát se svést. Právě proto nejsme spokojeni nikdy: když přilneme ke stvořeným věcem, oddálí nás od Boha a uvrhnou nás do trýzně, neklidu a bídy, což jsou vlastnosti od stvoření tak neoddělitelné, jak neoddělitelné od Boha jsou pokoj a štěstí. Prázdnota v srdci nemůže být naplněna ničím jiným než Bohem, našim počátkem a koncem. Tuto prázdnotu naplňuje "vlastnění" Boha. Dříve než Bůh tuto prázdnotu vyplní, vede nás na cestu pod touto podmínkou: musíme Ho vždy považovat za svůj poslední cíl, stvořené věci užívat s uměřeností a jejich užívání vztahovat k Jeho službě. Pak s námi Bůh sdílí svého Ducha, aby naplnil prázdnotu, kterou v sobě cítíme, a aby nás učinil šťastnými. - pravil Louis Lallemant, francouzský jezuita počátkem 17. století.
Na otázku, co je to vlastně Samsaro, odpověděl FD: "Smysly se baví - smysly si hrají - nemá to žádný smysl, žádný cíl - všechno na jedno brdo - furt dokolečka - stálý koloběh utrpení, strasti - vytentýrovat se na to". (str. 149 Duchovní cesty 2)¨.
Vlastimil Rajnošek
Praha, 21.července 2010