Žižkov 1.7.1944
Buď tich!
Má se psáti. O čem? Tážeme se sami sebe. Není krásným nechati papír čistý tak, jak vyjmut byl ze stroje? Není lépe nechati mysl v klidu? Klidná mysl, toť MÍR, kolem kterého se točí vše ne-mírné. Tichá mysl toť radost! Čistý papír není-li pošpiněn, je též radostí pro sebe sama i své okolí, jakož i jakýkoliv čistý předmět je sám sobě radostí i svému okolí. Oko maně pohlédne a mysl nevytvoří žádných myšlenek o čistém papíru. Mysl stane se čistým papírem. Vezme tvar viděného. - - - Osud namáčí pero do života a píše na čistou mysl (čistý papír). - Mysl vstřebává do sebe zevní svět, jako papír vstřebává inkoust. Stává se nešťastnou. Člověk namlouvá si, že toto neštěstí je jenom dočasné. Člověk říká to proto, že se nezná a bojí se by nepřišel o radosti tohoto světa!
Za osobním já člověka, je skryto Štěstí, které oživuje a dává sílu člověku. Dává mu život a radost z něho. Moudrý člověk proto nerozumuje a nechá svoji mysl spočívati ve Zdroji ze kterého všechny mysle povstaly. Moudrý člověk je šťasten a setrvává v klidu, který jej stále životem provází.
Proto není škodlivé, rozumuje-li se rozumně. Rozumným rozumováním dojde člověk moudrosti, avšak nerozumným rozumováním hlouposti. To je tehdy, když se nedovede od svého rozumu odpoutati.
Moudrý člověk použije rozum, jako používáme oděvu, který podle potřeby buď oblékáme nebo svlékáme. Moudrý člověk stane se děckem, které má nezkalenou, čistou mysl. Tato mysl zůstane-li nadále v Tichu, je šťastna. Netouží, dávati myšlenky své na čistý papír!
"Buď tich. Ponořen sám v sobě". Rozkvete ti růže stolistá, která tě oblažovati bude Věčnou vůní. "
Jak zní slova miláčka Galilejského mluvícího k lidským srdcím? "Budte tiší a pokorní srdcem!"
Protože znovu mluví se k vám! "Buďte tiši! Tišší, než Příroda sama, ukládající se ke spánku, když tekuté zlato mizí za obzorem."
Vybráno z knihy Zlomky poznání od Františka Heina.