Úvod
Od roku 1935 žil v Praze na Spořilově František Drtikol, když předtím zrušil svůj fotografický ateliér ve Vodičkově ulici č. 7. Jihozápadní strana Spořilova byla tehdy jaksi stranou městského ruchu, a tak Drtikol zde žil tiše a ve skromnosti a také se vrátil, jak píše ve svém životopise, "ke své staré vášni - k malování". Vedl velmi činorodý život. Vedle malování se věnoval překladům indických, tibetských, čínských a japonských filosofických děl z němčiny a také přijímal návštěvníky, kteří se o staroindickou filosofii zajímali, a brzy se stal jejich rádcem a učitelem. Tehdy chodili k Drtikolovi ze známých osobností například i dr. Leopold Procházka, tehdejší předseda Československé společnosti buddhistické, Karel Weinfurter a mnozí jiní. Ne všichni chápali jeho učení, někteří přišli jednou, jiní vícekrát a další žáci vytrvali a ani po létech toho nelitovali, byvše obohaceni výsledky působení blahodárného vlivu svého učitele. Fráňa (jak jsme mu všichni říkali) byl obklopen žáky, kteří ho ctili a milovali. Každý z nás si odnesl do života odkaz nehynoucí - odlesk jeho moudrosti, který nás bude provázet až do posledního dechu.
Díky technickému pokroku se svět zmenšuje - lidé vzdálených kontinentů i jejich kultury mají k sobě blíže. Není na škodu poznávat ducha jiných kultur a jiných národů, vždyť to patří také ke vzdělanosti člověka. Jmenovitě Indie, jejíž specifický způsob myšlení má tisíciletou tradici. A proto nechť se vážený čtenář snaží pochopit, v čem tkví specifika myšlení, v jehož duchu je psána tato kniha. Určitě nebude zklamán - v nejhorším případě pozná možnost chápání světa staroindické filosofie, kterážto možnost rozšiřuje obzor vzdělaného člověka dvacátého století a tím také paralelně rozšíří pojetí moudrosti této filosofie.
Tato kniha je určena lidem, kteří se zajímají o staroindickou mravo-filosofickou buddhistickou soustavu. Přečíst si to může ovšem každý...
František Drtikol žije v povědomí lidí především jako umělec, ojedinělým způsobem užívající světlo ve fotografii. Jenže pro toho, kdo jej znal, stojí Drtikol-člověk ještě výše nežli Drtikol-umělec.
V této knize se píše skoro výlučně o dalším rysu jeho zjevu - a to o Drtikolovi-mudrci, kterýžto hlavní rys jeho osobnosti ještě převyšuje jeho velké umění.
Ale koneckonců - Drtikol-umělec a na druhé straně Drtikol-mudrc, to obojí je zákonitě spjato s jeho celým životem - tedy hlavně s filosofií, kterou učil, žil a dovedl do velikého naplnění.