I.V. Některé úryvky mých rozmluv s Fráňou (Perly a diamanty)
Než jsem poznal Fráňu, tloukl jsem se v planém mudrování - a nikam to nevedlo. Fráňa mě vedl k lomu, abych méně hloubal (nebo vůbec ne), a zato více vnitřně pracoval. Povídání a spekulace nikam nevedou - mnoho jedinců neví, "jak na to", aby dosáhli pokroku. A i když se říká (a je to pravda), že všechny cesty vedou k cíli, přece jen je jedna z nich nejkratší. Je to cesta buddhistická. Fráňa říká: "Vidíš - oni na to jdou všelijak - a není to šikovné - ta buddhistická cesta je jediná, jež vede bez kudrlinek k cíli." Dovolím si k tomu dodat, že ještě záleží na tom, jakým způsobem je buddhismus chápán. Až když na to jdeme prakticky (bez planých řečí a také bez fantazírování), teprve pak jsme na správné stopě. Fráňa vzal do ruky tužku, na kousek papíru nakreslil kruh a do kruhu udělal bod. Potom řekl: "Ta tečka uprostřed, to je cíl, ale oni chodí pořád dokolečka." Přitom vedl tužku několikrát kolem obvodu kruhu. Pak pokračoval: "Kdežto ten buddhismus, správně a prakticky pojatý, to je skutečně přímá cesta k cíli." A energickým tahem tužky nakreslil rovnou přímku přes kruh k bodu.
Když už jsme u toho grafického znázorňování, jindy Fráňa nakreslil trojúhelník. Začal vpravo dole, vedl tužku vodorovně doleva a řekl: "To je cesta obyčejného člověka;" pak vedl tužku k nejvyššímu bodu trojúhelníku a pokračoval: "A zde člověk přišel na cestu a tady až nahoře došel cíle." Pak spojil nejvyšší bod se začátkem trojúhelníku a tím ukončil kresbu.
Nakonec začal Fráňa papírkem s dokončenou kresbou trojúhelníku točit po stole - točil jím ve vodorovné poloze a říkal: "Tak a teď najdi, kde je ten nejvyšší cíl a kde je to ostatní." Musím uznat, že nakonec je to všechno jedno, inu nirvána je samsára a samsára je nirvána a není mezi nimi nejmenšího rozdílu.
Jednou jsem Fráňu požádal: "Fráňo, půjč mi něco ke čtení." "Čti si tady," ukazuje si na prsa (do nitra) - a knihu mi půjčil.
Když jsme hovořili o nějaké sféře, tázal jsem se na její jméno. "No jo, vono se to musí nějak jmenovat," pak ale vyslovil její název.
Není bez zajímavosti, jak mi Fráňa vyprávěl, že když poznal učení Buddhy, byl již daleko na Cestě. Říkal tehdy Jarce: "Vidíš, to jsem vám říkal (bdělost) - a tohle také (dech spojený s vědomím - tedy také čakramy)." Jindy mi Fráňa povídal: "To je jako ten starej Eckhart (Mistr Eckhart z Hochheimu (kolem 1260 - 1327) - význačný křesťanský mystik) - ten povídal: Nic nechtít, nic nemít, nic nevěděl" - a pokračoval: "Co to ale znamená nic nechtít? Znamená to nemít žádná přání. No podívej se - člověk stále něco chce, něco potřebuje. Kontroluj, kolik máš za den přání - ale co za den! za hodinu - a vůbec, kontroluj to průběžně, stále a počítej i ta nejjemnější hnutí. To je žádostí, potřeb - vyzkoušej si to. Měl bys mít denně chvilku pro sebe, sednout si do klidu a říci si: tak a nyní nechci nic - vůbec nic. Když na to půjdeš takto, musíš zjistit, že tím, že nic nechceš, vlastně chceš to nechtění, a tak i toto musí zmizet, což znamená nechtít ani to nechtění. A zase se přijde na různé poznatky - ne-li na to pravé - protože když už skutečně nebudeš nic chtít, tak tedy nebude ani toho, kdo by chtěl nebo nechtěl. Že ses něčeho vzdal? Tož vzdej se toho vzdávání! Nakonec se musíš i toho Poznání vzdát. Pak to je těch sto procent." Některé Fráňovy výroky, což jsou skutečné perly, by měl čtenář číst pozorně, zamyslet se nad nimi a uvážit kdy, ke komu a za jaké situace byly asi proneseny. Také je nutno vzít v úvahu stupeň pokroku žáka, k němuž Fráňa promlouval. Dále potom to, co žák v daném okamžiku nebo v dané situaci potřeboval.
Musíš si na to "stoupnout ", že To máš, vždycky jsi To měl (totiž že jsi z té nirvány nikdy nevyšel) a vždycky To mít budeš -je to cesta uvědomovací. (Vida, zase cesta uvědomovací.)
Musíš získat rovnováhu rozumu a citu.
Kde si myslíš, že jsi (vědomím), tam taky skutečně jsi. Kde si myslíš, že máš hadí silu (jak vysoko), tam ji laky skutečně máš. Kdo je schopen si toto jasně uvědomit (a jak dalece), pozná, že je to jasná a nezvratná pravda.
Je to vyzařování tvého stavu vědomi: Není nic než nirvána.
Karma - rovná se aktivita vědomí; aktivita vědomí - rovná se karma. (Aktivita vědomí je myšlení.)
Dávání je síla. (Nemusím dávat jen věci takzvaně hmotné, ale i duchovní, tj. rady a poučení na Cestě.) O nirváně mi Fráňa říkal: "Nic tam není. nic: tam nehledej." A opět jindy: "Když jsi v nirváně, tak si neříkej: já jsem v nirváně. "
Vše jde, jak jíti má - vše je Jeho vůle. Kdo toto pozná, ten si svoji Cesiu ohromně zjednoduší. Podobně o životě vůbec - zjednodušit si život a nekomplikovat s i h o !
Je To mezi dvěma myšlenkami -jedna myšlenka končí a druhá začne - takže mezi tím... (jsme Tam tisíckrát denně a nevíme o tom).
Nirvána je samsára - samsára je nirvána. A není mezi nimi nejmenší rozdíl!
Nirvána je náš přirozený stav.
Ani na nirváně nesmíš lpět.
Nirvána je podklad všeho.
ZAPOMENOUT POCTIVĚ NA SEBE!
Nejlepší filosofie je zavřít hubu. (Což znamená jít do nitra, do sebe. Jdu tedy dělat tu nejlepší filosofii - mlčím ...)
Fráňa říkával s oblibou ono známé: "Buď vůle Tvá" a připomí¬nal to při různých příležitostech - přitom si ukazoval na prsa - tedy směrem dovnitř do nitra - a pak hned vztyčil ukazováček, jako by říkal: "Pozor, musí se tomu správně porozumět."
Podobně také musíme správně porozumět onomu shora uvedenému Fráňovu výroku: "že TO máš, vždycky jsi TO měl... .je to cesta uvědomovací. " Toto rčení je pomůcka a mnoho záleží na tom, kdo to jak pojme.
Ten, kdo by chtěl sklidit úrodu bez práce, ten to ochotně přijme za své a řekne si: "Tak když TO tedy mám pořád, tak co bych se ještě namáhal? Uvědomil jsem si to a tak je s učením konec." Jenomže pravda je, že do té doby, nežli člověk skutečně realizuje, je tato pomůcka jen teorie. A my musíme z této pomůcky udělat živou Pravdu!
K tomu ale je potřeba hodně odpovědnosti, mnoho hloubky, nezměr¬ná moudrost a ještě více poctivé práce. To také znamená žádná povrchnost! Takže kdo by chtěl tu úrodu sklidit bez práce a námahy, takový se vždy krutě přepočítá! Varuji před tím, protože podobné případy se skutečně staly.
Fráňa mi říkal: "Můžeš dělat všechno - záleží na tvém vnitřním postoji k tomu." Nebo učení přirovnával k voru, kterým se člověk převeze na druhý břeh - pak jej zanechá (nelpí ani na Učení). Jen je-li tázán, předá to druhým.
Jednou jsem přišel do vily a po delším hledání jsem našel Fráňu na zahradě, jak u bezu kope krumpáčem. Zaregistroval mě až po delší chvíli a po obvyklých třech polibcích řekl: "No, co koukáš? Dělám díru do země," a kopal klidně dál. A opět po chvíli: "Hloubím to na kompost-pěkně to shnije a pak se to dá na záhon." Brzy ale zanechal práce a já jsem mohl svým starým deskovým fotoaparátem formátu 9x12 vyexponovat dva negativy. Jeden zmáčkla Zdenička - tam jsem s Fráňou, který mi drží ruku na rameni a svým typickým způsobem se usmívá, kdežto já se skoro mračím nebo se tvářím důležitě; druhý snímek jsem udělal sám a je na něm pouze Fráňa, rozzářen svatým klidem a vnitřní pohodou - v montérkách. Je z toho pěkná památka a dnes, když se na tyto snímky dívám, říkám si: "Šťasten ten, kdo mohl prodlévat v jeho blízkosti." Bylo mi to bohatě dopřáno a neměnil bych za jakékoliv bohatství světa.
Fráňa mi několikrát řekl: "Já už jsem si svoje udělal, víš dobře, kolik tady bylo lidí - teď je řada na vás - teď dávejte vy." A toto v průběhu let opakoval asi čtyřikrát v různých variantách.
A skutečně - když si vzpomenu, kolik lidí k Fráňovi chodilo - a jací to byli lidé! A Fráňa vždy jakoby samozřejmě dával ze své studnice moudrosti. Kdo chtěl, ten si odnesl. Máme předávat svoje duchovní zkušenosti druhým, zvláště když vidíme, zeje potřebují a rádi je přijmou. Vyjímám z Fráňovy korespondence: "To je tak, co jsi dostal, to musíš dát -jinak jsi větší lakomec nežli ten, kdo střádá krejcárky. Je to lpění na poznání. Cestu k poznání musíš jiným ukazovat, překážky jim odstraňovat, podporovat je, když umdlévají, musíš jim podat ruku, musíš jim dát všechny svoje zkušenosti. Proč? Aby ses toho všeho zbavil a byl tak čist před sebou samým, že sis neponechal nic z toho, co ti Bůh dal, a žes tu hřivnu, kterou jsi od Něho dostal, zdesateronásobil. Co oni s tou hřivnou udělají, do toho ti nic není. Zrovna tak ti nic do toho není, když jim podáš ruku, zda ji přijmou, nebo zda ti do ní plivnou. Že za ně nemůžeš udělat krok, je jisté... Ty se musíš naučit dávat tak neosobně, aby pravice nevěděla, co dělá levice." Tolik z Fráňova dopisu.
Nejlepší bylo, když jsem byl s Fráňou sám - i když jsem to přímo nevyhledával, velmi často se mi naskytla příležitost. Mlčení s Fráňou -naprostá Odevzdanost - naprostá Čistota - naprostý Klid - naprostá Vyrovnanost - naprostá Prázdnota. Tak jsme jej znali - a vanulo to z Fráni - ten propastný klid, všepronikající, Moudrý - Hluboký. Rozpadal se v Prázdnotě a Prázdnota byla Klid a Klid byla Prázdnota. Ach, kdo to jen pochopí? Jenže pozor, Prázdnota není nicota -je v tom veliký rozdíl. Prázdnota je synonymum Nirvány.
Jednou, myslím v roce 1955, jsem seděl s Fráňou v přízemí na malé verandě zabrán do hovoru o Učení. Fráňa najednou řekl: "Ono kdyby se To dalo ukázat, nebo nalejt do hlavy," (přitom znázorňuje nalévání), "to by tady byl velký zástup lidí," a dále znázorňoval nalévání a pak nastavoval dlaň a sypal na hromadu a přitom se zvláštně krásně filosoficky usmíval.