I.VI.Dharmy
Asi v roce 1953 jsem řekl Fráňovi, že vidím takové zvláštní průsvitné obrazce všelijak zaklikatěné (viz kresbu na další straně) - dobře je to vidět proti obloze.
Fráňa: "To jsou dharmy-nositelé myšlenek." Evžen: "A dokážu to dostat až k zemi." Fráňa: "To ti není nic platné." Evžen: "A cos tím?" Fráňa: "Musíš je zničit." Evžen: "No jo, ale já nevím, které jsou moje." Fráňa: "Všecky jsou tvoje." Evžen: "Ale jak je zničit?"
Fráňa bere z vedlejšího stolku gumu, podává mi ji a přitom se usmívá: "Vygumuj to" - ale vzápětí již vážně: "Já jsem to viděl taky, když jsem měl být hotový, ale já je viděl jakoby ve skleněné trubici. Musíš je zničit!" Evžen: "Ale jak?" Fráňa:" NEMYŠLANÍM!"
Zničit dharmy - ovládnout myšlení! Ono se to lehko řekne - byl jsem si vědom, že bez boje to nepůjde. Ale musí to jít - člověk se musí rozhodnout.
Myšlenky se samovolně řítí bez vědomé kontroly jako splašení koně. K čemu je zapotřebí větší síly: k popuštění uzdy nebo k přitažení? Je to sice pohodlné, nechat myšlenky, aby si dělaly, co chtějí, aby volně "tekly" - ale...? Poznal jsem, že se musí jít "do toho" - žádné flirtování; říkal jsem si, že dokud se mi "kvedlá pumpička" (srdce), půjdu do toho za každou cenu. Takovéto předsevzetí jsem si ale mohl dovolit až po devítiletém poctivém a soustavném cvičení čakramů.
Člověk začne s přetrháváním toku myšlenek, jak o tom píše Pataňdžali v Jógasútrách: "Jóga je potlačení změn myslícího principu." Ale ono se to řítí dál, a tak je nutno opět přibrzdit. A to je právě dobré, začínáme si být vědomi té setrvačnosti, a to již je pokrok. Zde začíná vědomá kontrola myšlení. Je to práce - myšlenky skáčí jako opice ze stromu na strom, z větve na větev (tak to říkával Fráňa). Je třeba to zvládnout. A jdeme do hloubky, do nitra a brzdíme. Aktivita vědomí - rovná se karma. Obyčejný člověk je v zajetí této setrvačnosti; jeho myšlení je samovolné, mimoděčné, není kontrolováno - uzda myšlení je povolena. (K tomuto se vypravuje jeden vtip: "To jsem zvědav, kam pojedeme", povídá pan XY, sedaje na koně. A kůň - karma ho veze neznámo kam.)
Takže Pataňdžaliho výrok by se mohl ještě maličko doplnit: "Jóga je potlačeni změn myslícího principu, a tím i jeho ovládnutí." A půjdeme-li ještě o kousek dál tak můžeme napsat, že je-li tento myslící princip potlačen a ovládnut, pak j iž vlastně neexistuje. Kam se poděl? Nejvyšším poznáním se nám ujasní, že žádný myslící princip (jako takový) neexistoval - takovéto poznání způsobí právě ten Velký Zvrat dosažení Cíle jógy.
Zastavení myšlenek (neboli přerušení myšlenkového toku) je možné. Když se o to pokusíme, tak v prvé řadě narazíme na přání "být při tom" (vědomím, být si vědom: "tak a teď nemyslím"). To je ovšem nemožné - "tam v tom nemyšlení" je druhý břeh; ego, osobnost je opuštěna a NENÍ NIKOHO, kdo by si TO uvědomoval. Zůstává jen TO velké JÁ, které si uvědomuje samo sebe, ba možno napsat, že Vědomí je Jsoucnost Jediná.
Zde je právě to kardinální jádro celé Cesty. V okamžiku přerušení myšlenkového toku je normální lidské vědomí vypnuto, potlačeno, zastaveno, a to co zůstává na pozadí tohoto Stavu, je právě ten podklad Všeho - podklad JSOUCNA. Není to možno nijak definovat, pojmenovat, přiblížit lidským smyslům - normálně se tomu říká OSVOBOZENÍ. Tento stav bez myšlenek se rovná ztotožněni se se Sílou -je to nejvyšší Stav. Bez důkladného zvládnutí čakramové techniky není možné tohoto docílit. Praxe cvičení čakramů se NEDÁ OBEJÍT, ani urychlit proces; ten, kdo by to chtěl obejít nebo urychlit, tomu z toho vždycky vyjde sejití z Cesty a následné zabloudění. Obyčejný člověk prchá od svého malého "já" (před svými myšlenkami), před sebou samým někam na rekreaci, na chatu, či do lázní, ale je to marné, svému egu neuteče. Říká, že musí změnit prostředí, přijít na jiné myšlenky. Na chvilku to pomůže, ale je to celkem směšné, protože "jiné myšlenky jsou také myšlenky". Ale tímto není psáno, abychom nikam nejezdili, protože když někam přijedeme, tak je tam té nirvány právě tolik jako tam, odkud jsme odjeli. A když změníme prostředí, myšlenky (které jsou příčinou toho, proč jsme vlastně to prostředí změnili) jdou nerozlučně s námi jako náš stín. Takže na toho, kdo usiluje o nemyšlení, nemá změna prostředí vliv. Nejlepší rekreace je právě nemyšlení - to je ta "země", kde není utrpení, bídy, nemoci - to je brána k osvobození. Ke zničení dharm je potřeba naučit se mlčet. Jenže mlčení a MLČENÍ je rozdíl. Co o tom říkal Fráňa? "Mlčení tělem, jazykem, myšlenkami, pocity, dechem, vědomím, mlčením." Tolik Fráňa. Ta hloubka! Ta opravdovost!
Ještě se vracím ke kresbičce na straně 44: Tyto dharmy-nositelé vypadají jako část nějaké jemné, průsvitné, bezbarvé krajky. Vzorek, hustota a sestavení "krajky" se čas od času mění. Je pokaždé nebo skoro pokaždé jiná a s největší pravděpodobností se její podoba řídí podle druhu nebo kvality myšlenek, tj. podle toho, jak nebo čím je naše vědomí zabarveno. Toto je ovšem pouze můj osobní názor.
Schopnost zírání dharm-nositelů bývá někdy vysvětlována jako nějaká oční vada třeba na sítnici oka apod. Abych vyloučil podobnou hypotézu laiků, ale i lékařů, uvádím následující: v době zírání dharm-nositelů tyto dharmy při pohybu hlavou nebo i při menším pohybu oka "plavou" nebo "plavně létají" na pozadí zorného úhlu -jsou tedy v po¬hybu. Kupř. přenesu-li zorný bod vpravo nahoru, viděná dharma "letí" volně přesně na místo zorného bodu. Za druhé: jestliže nechceme dharmu vidět, tak ji prostě nevidíme, a naopak, vytvoříme-li patřičnou podmínku, jsme schopni (zcela bez námahy) dharmy vidět. Oční vada?
Nechtěl jsem se na tomto místě rozepisovat o specifickém způsobu chování dharm, ale na upozornění jednoho známého duchovního člověka, že zírání dharm je vysvětlováno jako oční vada, jsem se rozhodl toto uvést na správnou míru. Při této příležitosti jsem si vzpomněl, jak jsme s Fráňou prožili veselou chvíli, když nám jedna Fráňova žačka při návštěvě vyprávěla, jak kvůli zjevování dharm-nositelů se rozhodla navštívit oční oddělení zdravotního střediska. Tato paní se potom smála upřímně s námi. Schopnost zírání dharm-nositelů není žádná zvláštní jógická síla, přinesli jsme šiji z minulých existencí a sama o sobě nemá takovou důležitost - význam má spíše pokrok v úsilí o nemyšlení.
Teorie dharm je, jak již na jiném místě upozorněno, pojímána různě - totéž platí o dharmách-nositelích, o čemž různé buddhistické školy vedou polemiku třeba v souvislosti s álajavidžňánou.
Termín "dharma" má v buddhistické filosofii velice důležité místo. V tomto odstavci si proto dovoluji použít postřeh dr. Otto Rosenberga, profesora petrohradské univerzity :
Termín dharma se vyskytuje ve více významech - kupříkladu může znamenat: vlastnost - nebo nositel - nebo element (součást vědomého života) nebo dharma-kája - nebo Dharma, nauka Buddhova. (Konec postřehu (citátu) O. Rosenberga)
Podle logického smyslu v textu buddhistické filosofie lze si ten který příslušný význam dosadit - ale není to vždy tak snadné. Jak důležitý je v buddhitické filosofii tento výraz "dharma", vyplývá z toho, že určuje hlavní rozdíly mezi jednotlivými buddhistickými školami.
Neboli v poměru těchto škol k dharmám zračí se celá náplň jejich filosofie. Jak by ne, vždyť celý systém buddhismu můžeme směle nazvat teorií dharm. A tím se buddhismus liší od všech směrů staroindické filosofie. Avšak problém teorie dharm je velice složitá.záležitost. Jednoduše vyjádřeno, jednotlivé školy nebo směry jsou v otázce dharm nejednotné - zejména v jejich počtu, druhu, třídění - a navíc používají rozdílnou terminologii. A zmatek v otázce překladatelské, to je kapitola sama pro sebe!
Leč v jednom se shodují všichni: že dharmy jsou nepoznatelné -nelze je uchopit (smyslově) ani vyjádřit, neboť jsou bez opory. Jsou vyvolány jen příčinami a činností (karmou).
Člověk se může snažit tomu porozumět, může buddhistickou filosofii studovat, ale vedle toho, a hlavně, na to musí jít prakticky (pracovat na sobě). Když si uvědomíme, že ti, kteří tomu tzv. rozuměj í, vědí de facto tolik, kolik toho asi nevědí - tj. kolik jim zbývá k tomu, aby pochopili, od kterého úseku hranice začíná ona nepoznatelnost (dharm, samozřejmě)... V Japonsku jsou buddhistické univerzity a tam například ke studiu scholastického systému Abhidharma - koši je potřeba plných osm roků, aby se tato látka zvládla.
Udělali tam z toho vědu. Otázka je, zda se tam také věnují nějaké vnitřní praxi a když ne, co je jim ta věda platná pro duchovní život a hlavně, co jim bude platná při posledním výdechu? (Poslední výdech je kritický okamžik, který hraje rozhodující úlohu v dalším osudu umírajícího. - Více o tom v Tibetské knize mrtvých: Bardo Thedol.)
Na konci Čtvrté kapitoly jsem psal o jasném pochopení toho, jak velkou moc má myšlenka. Ano - myšlenky mají velkou sílu. Jenže tento snový, iluzorní svět je pln protikladů a to mě vybízí napsat alespoň stručně o tom, že i když myšlenky tuto sílu mají, pak dosažení STAVU BEZ MYŠLENKY (neboli přetržení stálého toku myšlenkového proudu) je tím Pravým a Nepředstavitelným STAVEM SÍLY.
Právě v tom je ten protiklad, že na jedné straně si máme uvědomit sílu myšlenek - a na druhé straně usilovat o STAV BEZ MYŠLENÍ, což také znamená zničení dharm, tj. poznat podmínku přetržení toku myšlenkové setrvačnosti (a tuto podmínku ovládnout), což též znamená ztrátu ega a tím poznání Podstaty.
Tak tedy při zničení dharm prožijeme již shora zmíněný Pravý, Jedinečný, Nepředstavitelný, Nevyjádřitelný, Svrchovaný STAV SÍLY prapůvodu Všeho ve všech třech Časech (minulosti, přítomnosti, budoucnosti) - stav, který trvá právě v každičkém TEĎ. Zničením dharm ovládneme myšlení.
Myšlení (nebo sílu myšlenek) užíváme na úrovni samsáry, v iluzorním světě Máji.
A zničení dharm je nirvána. Není k tomu co dodat.
S praxí nemyšlení se má začít až po určité době, když jsme produchovnili (nebo prodýchali) čakramy. Kdo by chtěl ve věci nemyšlení přeskočit nutnou vnitřní průpravu, neuspěl by; to je jako udělat příkladně gymnastický přemet bez tréninku. Nemyšlení je ohromný odpočinek. Je dobré přes den omezit myslící princip na minimum - pokud ovšem neděláme nějakou práci - a když už myslet musíme, snažit se myslet v pojmech, ne slovně.
Nechť tyto řádky, jakož i ostatní obsah této knihy slouží jako návod k jednání, tedy nikoli jako podklad k hloubání, které je vždy neplodné.