II.I. Kundaliní jóga - Úvod do cvičení čakramů - praxe
Jelikož ne každý hledající člověk měl v životě to štěstí, ten dar, tu milost poznat blíže Arahata, jímž Fráňa Drtikol byl, přibližuji tímto jako jeho dlouholetý žák některé podstatné aspekty kundaliní-jógy (pozor -buddhistické kundaliní-jógy, třeba na rozdíl od pojetí hinduistického), kam spadá velká část toho, čemu Fráňa učil; měl široký rozsah a přehled o všech druzích indické filosofie a jejich praktickou znalost. Právě proto dal přednost józe kundaliní a učení buddhismu. Lze sice říci, že kundaliní tvoří jeden z pilířů jeho učení, avšak bylo-li třeba, dával některým žákům náplň i mimo tuto jógu. To hlavně proto, že tito žáci neměli jeho školu od samého počátku - záleželo též na stupni dosaženého pokroku žáka. Většinou takovým žákům doporučoval praxi Mahárišiho Átmavičáry (základ spočívá v podstatě tázati se sama sebe: "Kdo jsem já?". Blíže text Ramana Mahárišiho pod názvem "Kdo jsem já?"). Ale i jinak doporučoval takovým žákům a upozorňoval na existenci čakramů; tady záleželo na schopnosti nebo duchovní vnímavosti každého jedince, jaký postoj k praxi čakramů zaujme. Potom podle případu Fráňa rozvinul svůj způsob postupu tak, aby žák mohl prohlubovat svoje duchovní obzory.
Návod ke cvičení čakramů, jak jej zde popisuji, byl u nás úplně neznámý (snad čeká na svého Kolumba). Setkal jsem se v životě s četnými jinými návody, ale s takovýmto předmětným návodem jsem se nesetkal v žádné - ať publikované či jiné - formě.
Říká se o kundaliní-józe, že je to učení tajné - asi to bude pravda, jenže tajné je pouze to, co není dosud odhaleno. Bohužel se zdá, že toto učení zůstane tajné i nadále - a je to škoda, protože svět, ve kterém žijeme, jde cestou odkloněnou od těchto tzv. tajemství, která ale žádnými tajemstvími nejsou. Vždyť to jsou pravdy, které jsou duchovním majetkem lidstva -jsou to pravdy přirozené a je na nás, abychom je odhalili a hlavně žili jimi! Před chvílí jsem napsal: "Svět, ve kterém žijeme...," ale to je pouze lidové vyjádření - nepřesné a nesprávné; pravda je (dle prof. Rosenberga), že ve světě nežijeme, ale že svět prožíváme - což je VELIKÝ ROZDÍL!
Ano - jsou to pravdy přirozené - ale také nadpřirozené a žádná hranice mezi přirozeným a nad-přirozeným neexistuje.
Ono též záleží na tom, chceme-li svůj život prožít "při zemi" (a také si takzvaně "užívat"), nebo zda budeme hledět vzhůru. Samozřejmě, že při zemi je to pohodlnější.
Někdo by mohl namítat, že zde budu psát o cvičení čakramů, jehož návod by měl zůstat tabu, že to má být jenom pro vyvolené apod. Já si myslím, že setká-li se s ním člověk nezralý, stejně mu nic neřekne - a když mu něco řekne, tedy určitě ne to pravé - jenom si to přečte a cvičit nebude. Na druhé straně, když se s tímto návodem setká ten, který k němu pojme důvěru, pak to svědčí o tom, že se s ním setkat měl a jeho doba uzrála! Před člověkem, který poctivě a uvědoměle cvičí čakramy, se otvírají obzory nikdy netušené.
Nejobdivuhodnější nábožensko-filosofický systém, který vznikl na indickém subkontinentě, je tantrismus. Jeho počátky prý máme hledat někde mezi druhým a prvním tisíciletím před naším letopočtem. Z tantrismu se postupně vyvinula jóga a její hlavní formy, jak je dnes známe. Jóga pak vývojově ovlivnila hinduismus, buddhismus, ale i jiné nábožensko-filosofické systémy a formy.
Podstata jógy kundaliní spočívá v rozsvícení sedmi duchovních středisek (čakramů) v těle. Po probuzení božské hadí síly kundaliní máme tuto sílu vědomě vytáhnout po páteři do mozkového čakramu (sahasrára - nad hlavou), kde je v mystickém spojení realizováno osvícení.
Dvanáct hlavních forem jógy (dle Evanse-Wentze)
- Forma jógy - ovládá - působí na
I. - Hatha-jóga - dech - fyzické tělo
II. - Laja-jóga - vůli - síly vědomí
1/ - Bhakti-jóga - lásku - síly božské lásky
2/ - Šakti-jóga - sílu - síly přírody
3/ - Manlra-jóga - zvuk - sily zvukového chvčni
4/ - Jantra-jóga - formu - síly geometrického obrazce
III. - Dhjána-jóga - myšlenky - síly myšlenkových pochodů
IV. - Rádža-jóga - metodu - síly schopnosti rozlišovací
1/ - Džňána-jóga - vědění - síly rozumu
2/ - Karma-jóga - jednání - síly činu a rozhodnosti
3/ - Kundaliní-jóga - hadí sílu - duševní nervní síly
4/ - Samádhi-jóga - podstatu - síly soustředění
U obyčejného člověka je kundaliní (hadí síla) ukrytá v čakramu na konci páteře, kde dříme. Cvičením čakramů lze tuto sílu spolehlivě probudit, aby následně prošla hlavním míšním kanálem (sušumnou) a postupně všemi středisky až do sahasráry. Úvod do tohoto cvičení uvádím o několik listů dále.
Někteří jógini zastávají názor, že hadí sílu (kundaliní) lze probudit také hathajógou. Což o to, možné to je, ale od probuzení této síly k dosažení sahasráry je ještě daleko. Probuzení hadí Síly hatha-jógickou praktikou je prý možno docílit pomocí pozice šíršásana (stoj na hlavě).
Dovoluji si před touto pozicí varovat, protože zátěž těla a netrénovanost (i mladých lidí) zpravidla způsobí značné zdravotní potíže - vždyť celá váha těla spočívá na vazovém svalu, který není tak odolný, jak by se mohlo zdát. Ale zůstaňme zatím u toho probuzení a povězme si něco o formě jógy (podle tabulky uvedené výše), pomocí které jógin (příkladně) tuto sílu probudil, a o formě jógy, pomocí které lze hadí silou dosáhnout sahasráry. Neboli jak daleko (nebo blízko) má probuzená hadí síla k formě jógy kundaliní? Jógini, kteří probudili hadí sílu, ji chtějí samozřejmě zvedat do vyšších center (čakramů), ale v rámci formy hatha-jógy ulpívají na hathajógických praktikách, a tím si vytvářejí nepřekonatelné překážky, které jim brání v dosažení vyšších duchovních úrovní. I když jóga je vlastně jen jedna, jeden má být i její cíl, totiž dosažení nejvyššího Poznání. A tady je velice důležité umět nebo být schopen rozlišit, v jakém stádiu přechází hathajóga do kundaliní-jógy. To znamená vzdát se iluze těla a vyvinout vnitřní úsilí na cvičení čakramů. Teoreticky vzato, může nám uvedená tabulka dvanácti forem jógy poskytnout přehled o jejich vzájemném přechodu a prolínání - ale není to tak důležité, hlavní je usednout do ásany a meditovat nebo cvičit čakramy. Neboť: "Šedá je všechna teorie, ale zelený je strom života!" (Goethe).
Kundaliní-jóga je záležitost dlouhodobá, není to tudíž recept na nějaký bleskový výsledek; ale přesto je spolehlivá a vede v jednom jediném životě k cíli. Byla to právě kundaliní-jóga, kvůli níž musel velký tibetský jógin Milarepa přetrpět mnoho zkoušek a prokázat nevšední trpělivost, než k ní po dlouhém čase dostal návod od svého gurua Marpy. O těchto zkouškách a nevšední trpělivosti píše dle vyprávění samotného Milarepy jeho přední žák Rečung, jehož spis pod názvem: "Milarepa - velký tibetský jógin" se zachoval do dnešní doby a je využíván některými kompilátory (kompilace - nové sestavení cizích poznatků, nebo také osvojováni si výsledků cizí duchovní a literární práce) nebo víceméně částečnými kompilátory, a podobný osud stihl i některé další texty staroindické filosofie. A je samozřejmé, že ty původní spisy jsou nejlepší a na duchovní cestě nejúčinnější.
Já jsem nemusel tolik trpět a čekat, abych dostal tuto jedinečnou nauku. Můj guru Fráňa mi ji poskytl velkoryse a nezištně. Chopil jsem se jí jako žíznivý, když narazí v poušti na oázu.
Velký tantrik Saraha řekl: "Neviděl jsem krásnějšího poutního místa, než je mé tělo." Tento výrok se vztahuje na cvičení čakramů - kde vědomí, jak uvidíme z návodu, prochází při cvičení tělem - to je právě ono "putování". Je nutno tomu přijít na chuť!
Čakramy jsou duchovně-nervová střediska - napsal bych - "v těle" - ale žádný patolog-anatom je dosud nenašel. Čakramy nehledejte v těle, musíte si je ozřejmit duchovním způsobem, vnitřním vnímáním. Čakramy jsou duchovni sfé¬rická a energetická centra, jež jsou v mikrokosmu (v člověku) rozložena (odstupňována) na sedm středisek, a která jsou chápána (vnitřně rozpoznávána) podle schopnosti jógina. Cvičení čakramů je pro člověka důležité, potřebné a významné. Do hloubky zvládnuté dává vnitřní stabilitu, pomáhá ovládnout dech (i myšlení), upravuje karmické vlivy (a to velice účinně), učí koncentraci (prohlubuje ji), upevňuje klid (vnitřní klid), otevírá cestu ke schopnosti vnitřního zírání, má podstatný vliv na celkovou změnu charakteru k lepšímu, protože se člověk stává duchovně čistším.
Cvičící pomalu mění celé chápání jsoucnosti - od základu přeměňuje své jednání, stává se neosobním. Je to způsobeno přemístěním světel citu (symbolizovaného Měsícem) a rozumu (Slunce). Pudově žijící obyčejný člověk má cit v srdci a rozum v hlavě. Ale ten, kdo cvičí čakramy a dosáhl určitého pokroku, u toho je to obráceně: cit v hlavě a rozum v srdci. Je v tom síla Moudrosti: cit v hlavě má v moci vzněty a rozum v srdci nenutí k jednání. Karma je tak pod kontrolou.
To také znamená nežádat ovoce svých dobrých skutků - nečekat na odměnu dobrého činu - když někomu něco dám, nebo pro někoho něco udělám, vzdát se odměny, zapomenout na to! Nesobecky, bez vy-počítavosti konat - to je zároveň také karma-jóga.
V této knize jsem hovořil o úpravě karmických vlivů a chtěl bych dodat: cvičím-li čakramy, ztrácí karma na účinnosti. Uvádí se příklad: cvičícího měl udeřit blesk, ale on ucítil jen závan - udeřilo to někde vedle.
Uvádím dle Velkého Symbolu: "Základ Následků karmy je v čakramu manipúra - zrání těchto následků je v anáhatě - stupňování těchto sklonů je ve višuddhi. Osvobození od všech následků karmy je v sahasráře." (Manipúra - břicho; anáhata - prsa; višuddha - krk; sahasrára - nad hlavou.)
Cvičení čakramů naučí člověka i "umírat". Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Při cvičení se totiž nořím do nitra, a tak si ozřejmuji, co to vlastně to bardo je, a přestanu se bát smrti. Někdo si i uvědomí, že bardo není jenom posmrtný stav, ale že je to stav existující stále. V absolutním smyslu neexistuje ani stav života (jako takový). To, čemu se říká život, to je jen nastavovaná řada (řetěz) okamžiků, klamná iluze, živená chtěním a udržovaná myšlením. Zastavením myšlení končí iluze a nastává uvědomění si pravého stavu nirvány - a lépe řečeno, ten osvobozený tou nirvánou žije. Lehko se to píše, ale ve skutečnosti je to těžká, hluboká a opravdová práce, na které se nedá nic ošvindlovat nebo dokonce předstírat! Předstírám-li druhým, tak to není buddhismus - předstírám-li sobě, tak to už teprve není buddhismus. Ale vraťme se k tomu "naučit se umírat". Umírající nesmí vyjít (tedy jeho vědomí) nosem, nebo ústy, ani jiným otvorem, nýbrž musí vyjít bráhmanským otvorem - to je ten otvor na temeni hlavy, který novorozencům dlouho srůstá. Chceme-li si zkusit, jak vypadá "umírání", lehneme si v klidu na záda, sledujeme dech a ztotožníme se s vědomím (nebo spojíme dech s vědomím). Potom jdeme tím spojeným vědomím nahoru nad hlavu a jdeme hodně vysoko nad tělo. Výsledky jsou nesdělitelné, zajímavé - je to užitečné cvičení - naučíme se tomu nejlépe cvičením čakramů (a má to duchovní efekt pouze pro toho, kdo ty čakramy skutečně cvičí). Tento nácvik duchovní techniky "umírání" nás přivádí do hloubky nitra a naše vědomí se tím rozšiřuje daleko za hranice lidských dimenzí. (Viz poukaz na Knihu chudoby na str. 94 + Dodatky)
Cvičením čakramů se člověk učí zapojovat do činnosti (a uvědomovat si) jemné, až dosud nevyvinuté vnitřní smysly, které by jinak zůstaly nevyužity - nevěděli bychom o nich. Cvičením čakramů se nám počínají vyjasňovat odpovědi na mnohé otázky, kupř. postupně se ozřejmuje duchovní "mechanismus" zákona o příčině a následku (karma); vyjasňuje se vztah toho, čemu říkáme "já", k Jsoucnosti (a naopak vztah Jsoucnosti k tomu já) (abychom nakonec poznali, že z absolutního hlediska žádné faktory "Jsoucnost" a "já" neexistují, že to "vše" zapadá do jedné jediné Jednoty); mění se životní žebříček hodnot (to se děje pod dojmem poznávání pomíjejícnosti všeho); otvírá se vnitřní dimenze duchovní moudrosti; dále vnikáme do prazákladu principu Jednoty všeho, aby přišla neodvratná odpověď na základní otázku filosofie, zda hmota pochází z ducha nebo duch pochází z hmoty. Tady člověk začíná poznávat, že hmota je duch a že duch je hmota, že to jsou naprosto totožné "veličiny" a že všechno to rozlišování pochází z nevědomosti. (A nestačí si to ujasnit v mozku - takováto a podobná poznání se musí zažít! - vnitřně, duchovně.) Samozřejmě, odporuje to takzvanému "zdravému rozumu", na který se zastánci materialistického pojetí světa odvolávají. Ale naše poznání vyplývá z vnitřní moudrosti, kterou jsme získali na duchovní cestě. A opět - neobejde se to bez vnitřního úsilí. Výsledky závisí na intenzitě a hloubce cvičení, jakož i na opravdovosti snahy.
Mohou se po delším čase dostavit různé zajímavé úkazy nebo různé duševní nebo duchovní schopnosti, ba i takzvané kouzelné síly - siddhi. Nemají ovšem nic společného s vážným úsilím o osvobození a mohou se snadno stát překážkou. Jak? Člověk si s tou silou začne hrát, baví se a může ztratit ze zřetele cíl. POZOR!
Jedna taková nevinná síla je třeba to, že si můžeme být vědomi zvláštních jemných vibrací "v těle" (pránické proudění), tyto zvládnout a pak upravovat na "Klid" nebo "Zdraví" a posílat je na místo, kde je jich zapotřebí. Třeba při nemoci, ovšem jen tam, kde "hmota" ještě není mrtvá. Ty vibrace se skutečně zformují podle našeho přání, buňky se upraví do stavu, ve kterém byly před onemocněním. Tím je docela dobře možné býti si sami sobě lékařem a nebo účinným pomocníkem lékaře.
Jógická schopnost ozřejmit si tyto vibrace (nebo jinak řečeno pránické proudění) není nic odtrženého od zákona příčinnosti -jde pouze o to, poznat podmínky, které to vyvolávají (umožňuji). A poznat tyto podmínky můžeme jen a jedině praxí cvičení čakramů. mnohdy dlouhou, trpělivou. Přesně to samé platí o jiných jógických schopnostech. Buddhistickou jógu totiž musíme DĚLAT a ne pouze o ní mluvit!
Léčení pomocí vibrací je velice účinné. Jenže upozorňuji, že tato schopnost není hlavním důvodem k cvičeni čakramů; není to také nějaký univerzální prostředek proti všem nemocem - jen vhodné použití dává dobré nebo i výborné výsledky; někdy působí okamžitě, jindy se musí opakovat. Každopádně je to výborné jako doplněk při normálním léčebném postupu. Dalo by se říci, že člověk vyvolává tyto vibrace vědomou harmonií se všeobecným chvěním vesmíru, souladem s jednotným rytmem všehomíra: žádným vědeckým prostředkem je není možno dokázat ani aplikovat, žádný materialistický nástroj není možno použít k jejich dosažení. Čím je zdůvodněn a jak si vysvětlit onen projev a účinnost pránických vibrací? Šankaráčárja učí, že člověk má pět vrstev nebo složek těla:
První tělo je viditelné tělo fyzické, zvané Anómaja.
Druhé tělo je Pránamaja a má dvě části: první část je astrální; druhá část je prána (nebo takzv. boží dech), jejímž živitelem je slunce a potrava. Tato Pránamaja se projevuje jako lidský magnetismus; Pránamaja je prolnuta (nebo spojena) s fyzickým tělem Anómajou, které zásobuje nebo vyživuje vitalitou.
Třetím tělem je Manómaja čili Manas. Tato třetí složková vrstva je velmi důležitá a hraje rozhodující roli v připoutanosti nebo osvobození jedince, neboť její tendence je velice citlivá; jeden její pól inklinuje k duchovnosti a k poznání pravdy, zatímco její druhý pól směřuje k pří-zemnosti. Manómaja vlastně řídí naší svobodnou vůlí náš vývoj jako na váhách - buď nahoru, nebo dolů k dalšímu putování a znovuvtělování.
Čtvrté tělo je Vidžňánamaja, která má opět dvě části: první část je buddhi, to je rozumová schopnost vyššího poznáni a rozlišování (intuice, inspirace a pod.), druhá část je ahamkára čili ego. Vidžňánamaja je základem lidské individuality a pod vlivem Manómaja prožívá celý vývoj lidských převtělování. Ale ani ona nemá odvislé existence, neboť její totožnost je v Átmanu (v podstatě božství v nás), z něhož prýští život.
Pátá (poslední) složka je Ánandamaja (tělo bohů a andělů). Toto "tělo" je posledním vývojovým stupněm světců; jeho "oživením" je prý možno absorbovat všechna těla včetně fyzického. (Toto vstřebávání viditelného těla je známo u některých historických světců.)
Tolik volně podle učení Šankaráčárji. Avšak pro samotnou nejvyšší realizaci je podmínkou všech těchto výše zmíněných pět "těl" překročit. To je možno jen přerušením stálého myšlenkového toku, což se rovná naprostému zničení mylného stavu našeho vědomí, že jsme odděleni od Prazákladu. Proto to nemyšlení.
Tím jsme trochu odbočili od původního tématu; nás nyní zajímá právě to druhé "tělo" Pránamaja; zde je totiž klíč k pochopení funkční možnosti převodu prány do fyzického těla (Anómaja). Je to naše vědomí (plus dech), mající asimilační schopnost k pochopení a ovládnutí jistých podmínek (rozuměj: cvičení čakramů), které umožňují převod prány do Anómaja.
Ještě jednou však připomínám, že ozřejmování si těchto jemných, ale účinných vibrací není a nemá být hlavním cílem cvičení čakramů, nýbrž že je to jen možný, nebo i doprovodný jev v praxi kundaliní. A není jediný. Napsal jsem, že vibrace lze posílat na ta místa v těle, kde jsou zapotřebí - ale dá se to vyjádřit přesněji: vibrace se vlastně nikam neposílají, ony na tom místě již latentně jsou; člověk jenom přeneseným vědomím ono místo, řekl bych, "oplodní" a vibrace se velmi zřetelně projeví. Ale v absolutním smyslu je to ještě jinak: moje vědomí nebo "naše vědomí" se vlastně nalézá VŠUDE (prostor jako takový neexistuje) - takže když se jen maličko soustředím např. do žlučníku nebo do nějakého zubu či kamkoliv, musím tam být vědomím (jsem si toho zcela jasně vědom) a mohu si tam dát klid nebo zdraví apod.
O přenosu vědomí říká Fráňa, že vědomí mohu přenést třeba do toho hrníčku před námi, do nějakého kusu nábytku nebo do čehokoliv. Je dobré to zkoušet, cvičit. I když hlavní náplní jsou pro nás čakramy - jakési etudy (etuda - cvičná hudební skladba), v nichž je třeba získat virtuozitu.
Tomu, kdo by si nyní myslel něco o sugesci či autosugesci, nemohu a ani nechci nic vymlouvat. Každý to musí ozřejmit nebo dokázat sám sobě (jako se nemůžeme za druhého najíst). To by bylo pohodlíčko, sednout si jako v divadle a davaj sjuda! Kdo sedí v rikše, diví se, žeje mu zima, zatímco tomu, kdo ho veze, je pěkně teploučko. Člověk to musí dokázat sám sobě, jako si denně dokazujeme existenci duchovních zákonů - cestou vnitřního zápolení. A hlavní musíme vzít Fráňovo učení do důsledku a nešimrat to!
A také si nesmíme zavírat dveře svojí nevírou, svým pesimismem, naopak, vždyť je to radost poznávat zákony všehomíru, chápat je a žít jimi. Je třeba připomenout, že buddhismus je těžká, náročná práce, vážné hledání (nacházení!) a že je třeba dosti serióznosti, tedy žádné fantasma-gorie, jak mají někteří v oblibě.
Buddhismus je velice střízlivé učení - každý, i ten docela malý poznatek, je lepší než nějaká nabubřelá domněnka nebo fráze. Protože na tom malém, ale správném poznatku mohu stavět dál... Proč předstírat, že jsme dosáhli něčeho, čeho jsme ve skutečnosti nedosáhli? To je také brzdou v naší práci, v duchovním vývoji. Proto maximální poctivost k sobě a k druhým.
Praxe jógy nebo buddhismu vyžaduje vyvážený, moudrý postup a dle možnosti hlavně na počátku rady gurua nebo aspoň zkušenějšího, protože začátek je velice důležitý - a také hodně záleží na tom, kdo nám ten základ dá!
Pokud se týče kundaliní, je nutno začít pomalu, neskočit do toho neuváženě - ale když už jsem se rozhodl, tak bych měl něco dělat - ale jak jsem již řekl: pomalu - to cvičení se musí zvolna, pozvolna rozjíždět.
A žádné "závody" nebo "hon" na výsledky!
Cituji z knihy Zbyňka Fišera "Buddha": "Buddha první na světě řekl asi toto: 'V tomto světě není nic trvale existujícího -je toliko vznikající... Plamen kahanu se zdá být neměnným, ale v každém okamžiku se proměňuje v jiný - není jedním a týmž. Co se rodí, nemůže neumřít. Co má počátek, má i konec. Na světě není nic věčného.' Tolik Buddha. Tak se stává historický Buddha prvním dialektikem na světě. Za těch zhruba dva a půl tisíce roků dostala dialektika nové podoby, ale Buddhův podstatný základ zůstal." (konec citátu)
Vycházíme-li tedy z tohoto náhledu, vidíme, že je jen proces hoření (a dle filosofie Nágárdžuny není ani žádný proces) a hmota jako taková že neexistuje. Existuje pouze jemné záření, se kterým jsou ony vibrace (o nichž píši výše) totožné. Dnešní vysoce vyspělá věda již přichází nutně na to, že poslední poznatelná podoba hmoty je právě ono jemné záření (nebo chvění), i když se tomu dávají různá jména. Tak kupříkladu Evans-Wentz ve své knize "Jóga a tajná učení Tibetu" píše:
"Vzhledem k přírodním zákonům znamená nauka o Máje (klam, iluze), že hmota, i když se zdá klamně skutečná, přece jenom neexistuje, jak již i dnešní věda tuší (pozor, toto bylo psáno někdy ve třicátých letech), leda jako projev oné přírodní síly, jež tvoří elektron a jejímž pramenem je duch." (konec citátu)
Výše jsem se zmínil o filosofii Nágárdžuny; tato filosofie je vyložena ve spise Mádhjamikašástra - a vyznačuje se tím, že popírá existenci reálného světa, vyzdvihuje Prázdno, vyhýbá se extrémům a nezná "je -není". Uvedený spis má český název "Střední nauka Nágárdžuny" a u nás (do roku 1991) nebyl vydán. Byl přeložen Fráňou Drtikolem pro soukromé studium jeho žáků. Uvádím malou ukázku z tohoto veledůležitého spisu:
"Otázka: proč sestavujeme tuto učebnici (šástra)? Odpověď: jsou lidé, kteří praví, že všecky věci mají svůj vznik v Mahéšvarovi, jiní tvrdí, že vznikly z boha Višnua, druzí praví, že vznikly působením obou, opět jiní, že mají svůj vznik v čase (kála), jiní, že svou přirozenou vlohou (prakrti), jiní, že změnou, jiní, že ze své vlastni podstaty (svabháva), jiní,že z atomů. Jsouce obtíženi takovýmito omyly, upadají do zavádějících náhledů (názorů) o vzniku bez příčiny, bez nepravé (nedostatečné) příčiny, o zániku a věčném trvání atd. Na různý způsob vyučují "já" a "moje" a neznají pravého učení (dharma). Protože Buddha chtěl takové nesprávné názory zničit a chtěl, aby byla poznána nauka buddhistická, vyučoval nejdříve ve šrávaka učení dvanácti podmínkám (nidána) a potom toho, kdo se již cvičil a má ducha schopného, aby pochopil hlubokou nauku, vyučuje učením mahájána znakům podmínek (pratja-ja); věci, jež se zde nacházejí, jsou bez vznikání, bez zanikání, ne jedno, ne různé atd. Jsou zcela prázdné a neexistující, jak v Pradžňápáramitě je učeno: Buddha hlásá: 'Bódhisattva Subhúti, noříc se do meditace, zkoumá dvanáct podmínek (nidána) nezměrných jako prostor.'" Tolik ukázka ze spisu "Střední nauka Nágárdžuny".
Výše je zmínka o velikém tibetském jóginovi Milarepovi (1040 -1123). Novodobé dějiny Tibetu nejsou již tak příznivé. Když byl Tibet v r. 1951 přičleněn k Číně, mluvilo se o tom také u Fráni. Dalajlámovi s jeho doprovodem se ještě včas podařilo dostat do Indie. Přes Nejvyšší horu světa Čhomolungmu (Mount Everest, 8848 m) vede ve výšce 7000 metrů státní hranice mezi Tibetem a Nepálem. Na tibetské straně je buddhistický klášter Rongbuk (dnes slouží jako kasárna čínské pohraniční stráže); z tohoto kláštera přešli mnichové kolem Čhomolungmy na nepálskou stranu do kláštera Thjangpočhe, který se nalézá nedaleko této velehory. Další vývoj historie je otazníkem. Píši o tom jen proto, že tam v okolí Čhomolungmy pobýval Milarepa.