II. II. O sexu z hlediska kundaliní-jógy
Z pohlaví lze vypustit sílu dvojím způsobem. První způsob je dostatečně znám - při páření ji vypustit spodem -je to způsob zvířecí i lidský. Obyčejní lidé v okamžiku smrti při svém posledním výdechu také vypouštějí vědomí spodem a pak následuje znovuzrození v nízké úrovni. Vědomí obyčejných, nepoučených lidí se udržuje na spodních úrovních (tedy ve spodních čakramech). Podle mongolské sekty Bang-tampa ovládne-li kdo prsní čakram, má se při příštím zrození (v příští existenci) zrodit v nebeském světě zvaném Paranimmitavasavattino s fantastickou průměrnou délkou života (udává se devět tisíc miliónů našich let). Toto je ale orientální počet - a v orientě na nějakém milionu zpravidla nezáleží. Zrovna tak, jako nám nezáleží na přesné délce průměrné existence v nějakém tom nebíčku. Toto ovládnutí anáhaty a z toho plynoucí pak znovuzrození v nebeském světě však není cílem buddhis-tického učení. Těmto svodům rajských nebo nebeských světů se moudrý učedník vyhne. Všechno své úsilí je nutno vrhnout k dosažení nirvány.
Ale abych se vrátil k tomu druhému způsobu vypouštění síly - to se děje tak, že nashromážděné semeno se duchovně (vnitřně) přemění v sílu (Jak? Schopností uvědomění!) a tato se vypustí NAHORU. Rozumí se, že se nevypouští plodivá šťáva. K tomu je ovšem potřeba mít zkušenosti získané cvičením čakramů. Vytáhnout to po páteři až do mozku! To je ale také kundaliní-jóga. Zde opět nacházíme onu analogii s aktem "umírání" - při posledním výdechu se vědomí vypustí NAHORU.
Jaký je ale rozdíl mezi silou, kterou lidé promrhávají v sexuální tělesné rozkoši - a na druhé straně silou, kterou je možno se osvobodit? Rozdíl není vůbec žádný - je to tatáž síla. Jde pouze o to, na jaké úrovni je použita. Vtip je v tom, dostat ji tam nahoru.
Dole se síla projevuje jako faktor plodící - vychází z pohlavního čakramu (lidská a zvířecí úroveň). Na nízké lidské úrovni je zde dána při souloži podmínka pro uskutečnění "zázraku" plození - na úrov¬ni svádhištany se uskutečňuje zákon reprodukce tvorů vstupujících do viditelného světa. Kvůli zažití chvilkové pseudobožské slasti! Je to setrvačná hra smyslů nevědomých tvorů! BEZ KONCE JE SAMSÁRA! V konečné realizaci, při mystickém spojení Šivy se Šakti, se odehraje v podstatě stejný proces, jenže na úrovni sahasráry. Cvičte čakramy! Cvičením čakramů se člověk učí (a naučí) zvedat sílu výš a výše; tím také mimo jiné prožívá nesdělitelné stavy. Hadí sílaje silou životní. Kdo ji ovládá, může tělo udržet delší dobu na této úrovni, tj. prodloužit si život, což má své opodstatnění, když třeba potřebujeme získat z jakýchkoli důvodů čas - třeba abychom dovedli své osvobození na těch pověstných sto a jedno procento, aby to totiž bylo úplné, jestli mi dobře rozumíte; a nebo jestliže máme na této úrovni ještě nějaký úkol, který chceme splnit.
Jógin, převádějící sílu nevydaného semene z úrovně fyzické na úroveň duchovní, musí mít sexuální napětí stále pod kontrolou. Vychází z toho velké duchovní požehnání a ohromné vnitřní poznatky. Avšak někomu nemusí tato praxe vyhovovat. Uvedu úryvek z Diamantového plavidla: "Pro jóginy, kteří neprovádějí spojeni z animálních potřeb, nýbrž k poznání transcendentna s duševně připravenou ženou, je dvajéndrija samápatti (styk obou orgánů) symbolem nejvyššího světského tajemství a zástavou blaženosti všejediného absolutna." Nebo na jiném místě: "Máme-li si absolutno podle jeho podstaty představit jako spojení mužského a ženského pólu, pak je celý projevený svět jejich působištěm."
Jak je vidět, je otázka sexu velmi široká a také zde platí univerzální pravda, že vše záleží na tom, z jaké výšky se na to díváš. Avšak nejvyšší hledisko a cíl je nalezení druhého pólu v sobě! Muž má nalézt ženský pól - a žena naopak mužský! Otázka sexu patří k největším záhadám. Jeden filosofický směr považuje sex za překážku, zatímco druhý jej používá k dosažení cíle. Sex je nejvyšší tajemství filosofie. Ale konec konců oběma těmito protichůdnými cestami lze cíle dosáhnout! Nutno zvolit takovou podobu učení, jaká nám vyhovuje. Druhé pohlaví! To je ten druhý pól, který stále (byť podvědomě) hledáme. U drtivé většiny lidí má toto hledání formu ženění a vdávání. Podívejme se, jak se dle Fráni na tom podílejí čakramy. Je to záležitost spodních čakramů. Zatouží-li muž po ženě, nalézá se vědomí toho muže nejprve v prsním čakramu, kde dochází k příjemnému toužebnému pocitu. Hned pak začíná vědomí klesat do čakramu břišního, tam pocit zněžní, aby potom vědomí kleslo do čakramu pohlavního, kde nastává jistý fyziologický úkaz, který podmiňuje pohlavní styk. Toto klesání vědomí z prsou do pohlaví je u obyčejného člověka mimoděčné, ani si ho není vědom. On sleduje pouze pocit, nemá tudíž možnost svoje vědomí řídit, usměrnit a ovládnout. Protože jeho pudový způsob života to nedovoluje. Neuvědomuje si to prostě. Proto je tedy důležité to bdění - proto cvičení čakramů.
Čakramy hrají v životě každého člověka velkou roli - obyčejný člověk to nemůže pochopit! Důležitost čakramů a jejich cvičení jsem nastínil, když jsem psal o "umírání". Nyní píši o tom, jakou roli hrají čakramy, když má vstoupit v projev nový život, tj. při počátečních podmínkách rození nového člověka. Nový život vzniká, když se spojí otec, matka a jako třetí činitel vědomí toho, kdo se má zrodit. Životadárná síla se spojuje s věčným ženským principem; ale ta "magická" hranice svádhišthána není vědomě překročena směrem nahoru. Při spojení obou rodičů, když nastává čas vstupu dosud nezrozeného vědomí do lůna matky, se odehraje velká chumelenice; leč jen jednomu vědomí se to podaří, výjimečně dvěma až pěti (dvojčata až paterčata). Při tomto plodícím aktu záleží rozhodujícím způsobem na tom, ve kterých čakramech se nalézá vědomí otce a matky - z této úrovně se narodí dítě. Je-li vědomí otce a matky v nestejné úrovni, tu záleží na tom, které vědomí převažuje. Ženské nebo mužské pohlaví se určuje právě v okamžiku vstupu vědomí do lůna. Pocítí-li sympatie k otci, narodí se dítě pohlaví ženského - a naopak - pocítí-li sympatie k matce, narodí se dítě pohlaví mužského. Tato sympatie není jen nějaký chvilkový pocit, je to víceméně ustálené charakterové založení, je to normální tlak (tíhnutí) vědomí ku spojeni se s druhým pólem a takto dochází ke vzniku podmínek další existence (t.j. k dalšímu vstupu jedince do projeveného bytí). K tomuto tématu viz buddhistický text Bardo Thedol.
A nejvyšší tajemství filosofie, jak se o něm zmiňuji výše? Jde o to, pojímat druhé pohlaví jako symbol božství (a to se vším, co z toho vyplývá) - to je klíč k tomuto tajemství, které hýbe celým projeveným i neprojeveným světem. Muž si má krásu a přitažlivost ženy promítnout do nirvány. Kdo tuto cestu pro sebe nalezne, mnohé se mu vyjasní! - Jen nad tím moc nespekulovat, ale snažit se o živé, vnitřní poznání. To platí o celé vnitřní práci na Cestě.
Co napsat na závěr tohoto tématu? Viděli jsme, že na jedné straně buddhismus (zvláště théraváda) hlásá, "aby se mniši zdrželi pohlavního aktu, nízkého to zákona" - a na straně druhé, kupř. v tantrické sektě "levé ruky", se mluví o možnosti spasení skrze rozkoš; tedy rozkoš převedenou na vyšší úroveň (vida, opět čakramy!). Z hlubšího pohledu by to zname¬nalo, že rozkoš se převede nikoliv na vyšší úroveň - ale na NEJVYŠŠÍ úroveň; neboli rozkoš (která v tomto případě není ničím jiným nežli naším vědomím) se sublimuje do Hadí síly a tato se převede nebo vytáhne do sahasráry. A toto je vlastně v podstatě použití čakramové techniky. Jinak se tomu nedá rozumět, protože bez této techniky by bylo toto "spasení skrze rozkoš" jen zbožným přáním.
Tato metoda sekty "levá ruka" je jakýmsi odštěpením od čisté ideje buddhismu (hlavně théravádového), který zavrhuje jakoukoliv formu sexuálních aktivit. Buddhismus se vyznačuje jasnou duchovní dialektikou a vede žáka spolehlivě a přímým vzestupným směrem k dosažení Nirvány. O této praxi sekty "levá ruka" píšu proto, abych poukázal na to, jak široká paleta směruje obsažena v tantrismu a jak z důvodů nedozrálého pochopení duchovních metod se do tantrismu dostaly různé formy lidové tvořivosti, smíšené s rozmanitými fantastickými orientálními směry. Jenomže není tomu tak jen v Indii - můžeme se s podobnými odrůdami snadno setkat bohužel i u nás...
Jedno je jisté - nejdůležitější je dojít Poznání, nechť by způsob nebo prostředek k tomu byl jakýkoliv! Pak teprve Člověk dochází štěstí, které většina lidí hledá zevně, ale kterého je možno dosíci jen ve vlastním nitru.
Když naleznu Podstatu všeho, tak jsem také nalezl sám sebe - SÁM SEBE - a tím jsem také šťasten! Po překonání pocitu štěstí nastává osvobození. Napsal jsem, že po nalezení Podstaty přichází pocit štěstí - a o několik stránek vpředu je psáno, že po dosažení velkého Poznání dochází k jakémusi otřesu. Někdo by v tom mohl nalézt rozpor. Jenže žádný rozpor v tom není - obojí je pravda. Tento vnitřní otřes přichází následkem velkého zlomu v samotném základu dosavadní lidské existence a teprve potom se dostavuje onen svrchovaný pocit štěstí nad vykoupením z pout samsáry. Ten osvobozený zůstává člověkem; pokud je ještě v těle, prožívá normálně a vědomě životní přeludy a podmíněně registruje pocity; toto se ale děje jakoby na pozadí (nebo jako kulisa) nepohnutelného a nezrušitelného Poznání. Jinak vidí Pravdu ve všem, žije Pravdu ve všem.
Kundaliní-jóga je vyšší, nebo chcete-li nejvyšší formou jógy. V přehledu dvanácti hlavních forem jógy na str. 63 se jako nejvyšší forma jógy uvádí samádhi-jóga, což je také správné. Jenže tato samádhi se nemůže od kundaliní nijak "odtrhnout". Naopak, v praxi cvičení čakramů hraje síla soustředění ne-li hlavní, tedy jednu z hlavních rolí. Kundaliní-jóga není bez samádhi-jógy možná. V praxi kundaliní-jógy a vůbec v praxi buddhismu se užívají i některé další formy jógy, kupř. bhakti, mantra, dhjána, rádža, také karmajóga a dle potřeby i další.