II.IV. O sebeléčení a léčení vůbec
Pro pokročilejší žáky cvičící čakramy uvádím návod k sebeléčení:
Představou vedeme své vědomí na nemocné místo v těle a do tohoto místa vkládáme vůlí a představou slovo Klid nebo Zdraví - nebo krátce po sobě obojí. Je v tom velká síla a výsledek bývá překvapující. V úporných případech můžeme použít: Vyjdi! Vyjdi! Lze též pocítit (vyvolat) ony již zmíněné vibrace v oblasti chorého místa (když jsme se do tohoto místa soustředili - tj. uvedli do něj své vědomí). Tyto vibrace mění strukturu (nemocných) buněk a nastává proces ozdravění. Nejsme-li schopni vibrace vyvolat, postupujeme stejně, výsledek je podobný - uvedený postup působí! Někdy je nutno tento proces opakovat, jindy i několikrát, ale mnohdy není žádného čekání třeba, ozdravění je okamžité, nebo aspoň brzy pocítíme, že potíž ustupuje.
Je nutno to zkoušet, praxe ukáže více. Také je dobré těmi jemnými, ale zřetelnými vibracemi projít občas celé tělo (včetně vnitřností), i když se cítíme zdrávi - a nezapomenout na zuby, dásně a hlavně na kořeny zubů - pěkně pomalu napřed horní a pak dolní kořeny - postupně zub po zubu, kořen po kořeni - má to dlouhodobý účinek, je to blahodárné. Můžeme si pomoci i bez lékaře, například při zánětech všeho druhu - otoky, nádory, revma, bolesti zubů a jiné bolesti, třeba nervové obtíže atd. Analogicky můžeme postupovat při léčení druhého tvora. Představou (vědomím) přeneseme rozkaz do jeho chorého místa: Klid! Zdraví! Je dobré, když léčitel i pacient jsou v klidu v jedné místnosti, ale je docela možné léčit na dálku - to záleží na stupni pokročilosti léčitele, ale také na tom, do jaké míry je nemocný schopen se vnitřně otevřít! Proto výsledek není vždy jednoznačný. Ale mnohdy velice dobrý! Pacient nemusí ani vědět, že na něm byl uplatněn náš léčebný postup. A když duchovní léčba zabere a nemoc zmizí, stává se, že uzdravený jakoby na svou nemoc zapomněl -je to až komické, jak lehko a brzy zapomene na potíže, které ho tolik trápily. Jako mávnutí kouzelným proutkem - a nemoc je pryč, již o ní neví - doslova na ni zapomněl.
Toto zapomnění na nemoc - to nastává snad v každém případě; zmiňuji se o tom jen pro zajímavost. Také se stává, že nemocný užívá normální medikamenty a k tomu ještě vykonává potřebné procedury. Ale při tom všem se podrobí naší duchovní léčbě. No a když se uzdraví, tak jeden neví, zda mu zabraly léky, nebo ta duchovní léčba! Stane-li se takový případ, tu nad tím nespekulujme a buďme rádi, že ten člověk nemá potíže, že nemoc je vyléčena. Fráňa říká, že se má dělat všecko a v souhře těchto zákroků je naděje na vyléčení. Ale i když se člověk podrobí sólově naší duchovní léčbě, dochází k uzdraveni. Každý případ je nutno posuzovat zvlášť. Důležité upozornění: toto duchovní léčení spočívá zcela a výlučně na bázi vycvičeného vědomí (čakramy), proto není možné docílit uspokojivých výsledků pro toho, kdo nemá praktické zkušenosti v kundaliní-józe.
Pokud se týče sebeléčby, neděláme z toho žádnou "vědu" - pochopili jsme určité podmínky, vědomě je ovládáme a používáme. A nelpíme na tom. Udržujeme tělo pokud možno v takovém stavu, abychom mohli bojovat za osvobození.
Ano - naše hlavní snaha má být osvobodit se z pout samsáry. A k tomu přispívá cvičení čakramů měrou nemalou! Jde jen o poctivost našeho snažení, o opravdovost a čistotu úmyslu.
Několik podstatných poznámek
Někteří jedinci se o cvičení čakramů vyjadřují negativně. Namítají, že se tímto cvičením probouzejí síly, které se nedají zvládnout. Nevěřte jim -jsou to lidé, kteří o učení jen mluví, ale jejich práce je s otazníkem. Pravda je, že se tímto cvičením (jak je jinde psáno) probouzí božská kundaliní; člověk si má uvědomit, co to vlastně znamená! (Také by se dalo říci, že zároveň probouzíme sami sebe z tvrdého spánku nevědomosti.) Ke cvičení čakramů je zapotřebí práce - a tu právě tito námitkáři dělat nechtějí - stačí jim jen to povídání o tom, co si vyšpekulovali (jenže právě tato spekulace je vždy jalová).
Pravda je také to, že cvičením čakramů se probouzejí základní karmické síly - zdůvodňuje se to tím, že jsme-li schopni pozvedat kundaliní do vyšších čakramů, tu jakoby rozvíříme tyto základní síly, a tím svoji karmu přetváříme. Když se toto rozvíření síly usadí, vše se v našem životě vyjasní a jsou nám poskytnuty podmínky pro další duchovní vývoj. Vždyť proto se čakramy přece cvičí, aby se karmické síly probudily, poznaly a ovládly. Musí se na to jít s čistými úmysly, snažit se poznat pravdu. A jako v životě vždy, dříve nebo později čisté pohnutky zvítězí! Budu-li se obávat, že probudím v nitru nějaké síly, podobám se pštrosovi, který strká hlavu do písku - protože když cvičit nebudu, stejně budou tyto karmické faktory dál dřímat v mém nitru a čekat na uzrání podmínek svého projevu, jak je tomu u pudově žijících obyčejných lidí. Cvičením čakramů tyto karmické faktory paralyzujeme a svoji karmu přetváříme do lepší podoby.
A kdo se bojí vlastního nitra, ten nechť buddhistickou stezku nenastupuje - jak o tom píše Fráňa - k buddhismu je potřeba velká trpělivost, velká vytrvalost a velká odvaha a kdo nemá tyto tři vlastnosti, ať toho raději nechá. Ta odvaha je potřeba k tomu, aby se člověk mohl podívat na svoje připoutanosti, na svoje chyby a aby správně zhodnotil, čemu říká "já". A odvaha je také potřeba ke ztrátě ega. A proto se námitkáři bojí sahat na to svoje malé, ubohé "jáčko", proto se bojí čakramů. Setrvávají ve svých iluzích, klamech a vymýšlejí si všelijaké argumenty, jen aby nemuseli do hloubek svého nitra. Třeba dříve již začali cvičit, ale nechali toho, protože se zalekli nebo zbloudili a nebo si s tím nechtěli dát patřičnou práci. Kdo cítí ke kundaliní důvěru, nechť nepopřává sluchu nezodpovědným a nevědomým jedincům, kteří sami nic nedělají a druhé strhávají ze svaté stezky.
Jóga Kundaliní se dobře praktikuje zároveň s klasickou buddhistickou stezkou (to je mimo jiné bdění a jasné vědomí a celý souhrn Buddhova učení) a potom, když už jsme natolik zralí (na příkaz gurua nebo není-li, sami moudře poznat), praktikovat nemyšlení.
Nevěřit tomu je chyba, protože tato kniha pojednává o pravdivých věcech. Věřit - to je také chyba - protože víra je slepá. To už je lepší připuštění možnosti a nebo také intuitivní tušení, ale pouhá víra bez vnitřního napovězení je výrazem nevědomosti. Buddhismus je návod k jednání - ke sledování jistého zákonitého vnitřního procesu za účelem poznání pravdy. To se neobejde bez práce na sobě. Tedy: ani nevěřit - ani věřit - ale chtít se pomocí práce na sobě samém přesvědčit - to je jeden ze základních aspektů buddhismu, správně pochopený a prováděný.
Proto: ne věřit, ale VĚDĚT!