VI. Na závěr... O pocitech a pozorování těla
Hlavním klíčem k dosažení pokroku na duchovní buddhistické cestě je ozřejmit si, že všechny vyšší pravdy jsou pochopitelné jen a jen mimosmyslovým vnímáním - tedy nikoliv neplodným hloubáním, rozumováním. Užíváme svých šesti smyslů (zrak, sluch, hmat, čich, chuť, myšlení) a tímto šestismyslovým aparátem nepoznáme žádnou z vyšších pravd. Je třeba naučit se mimosmyslovému vnímání, naučit se niterně žít - a k tomu vede cvičení čakramů.
Při cvičení čakramů nebo vůbec při koncentraci nemáme č ekat na nějaké vize nebo zážitky, protože tyto se dostavují zcela samovolně. Jsou to poukazy na cestě a při jejich hodnocení je třeba postupovat moudře, bez dohadů, iluzí a bez fantasmagorie. Je třeba si položit otázku do nitra: "Co mi tento zážitek nebo vize má říci?" Bude-li tato otázka položena bez zbytečného rozumování, bez předpojatosti a bez chtění, budeme-li jen tiše čekat, odpověď se dostaví.
Pár slov o pocitech: problém "pociťování" hraje v duchovním snažení velkou roli; protože pociťování spadá hluboko do smyslové úrovně; proto pozor, abychom na základě jakéhokoliv pociťování nekvalifikovali úroveň toho kterého dosaženého duchovního zážitku nebo stavu. Jednou Šáriputra (přímý žák Buddhy) při přednášce k mnichům řekl:
"Blaženost, přátelé, je nirvána - slast je tato nirvána." Nato vstal jeden z naslouchajících mnichů a pravil: "Jak však může býti v tomto stavu slast, když tu není pociťování?" A Šáriputra odpovídá: "To je právě slastí v tomto stavu, že tu není pociťování."
Život obyčejného člověka je v podstatě zákonité střídání celé stupnice příjemných a nepříjemných pocitů (nepočítaje v to pocity indiferentní). Toto střídání pocitů je podmíněno karmou a je záležitostí ega. A - stručně vyjádřeno - zničení ega rovná se nirvána. Člověk, který dosáhl nirvány, může mít, a také má, pocity (pokud je ještě v těle), ale neztotožňuje se s nimi; pokud se pocit dostaví, má od něj odstup, ovládá ho a může ho kdykoli odstranit (metodou přemístění vědomí). Ego je zničeno, absence pocitů dává stav nirvány. V tomto smyslu je nirvána blažeností. A že stav bez pocitů je stavem tupým? (Jak kdysi řekl jeden rozumář.) Pravý opak je pravdou. Přesvědč se, bratře, sestro, je to Tvůj majetek odjakživa - učiníš konec utrpení... Dále: termín "přemístění vědomí" je nesprávně chápán. Jedna paní mi řekla: "Myslím-li na určitou věc nebo záležitost a najednou začnu myslet na něco jiného, přemístila jsem vědomí." To je sice také pravda, ale původně se vědomí přemísťuje z jedné úrovně (třeba nižší) do druhé úrovně (třeba vyšší). Přemístím-li tedy vědomí z jedné záležitosti na druhou, není to ono klasické přemístění, i když to je také k něčemu dobré (třeba k tomu, že kontroluji svoje myšlenky). Ale to pravé přemístění se praktikuje pouze na podkladě (a je podmíněno) cvičením čakramů. Praxe nám poví více.
Cvičení čakramů je z hlediska hadí síly vlastně obrácený proces jednoho článku inkarnačního řetězu (nebo jednoho dílu ze seriálu předlouhého vývoje jedince). Po každém opětovném znovuzrození, kdy budoucí člověk je dosud v embryonálním stavu, se hadí síla nalézá v nejspodnějším čakramu múládháře a tam spí v podobě třiapůlkrát svinutého závitu. Z absolutního hlediska však k žádnému sestupu hadí síly nedochází (jak o tom píši dále).
Pojme-li jedinec důvěru k Buddhovu učení a uskutečňuje-li jej (zde pozor, úmyslně používám výrazu uskutečňuje, nikoli vyznává), nastává velký karmický zlom v jeho životě; během soustavného cvičení čakramů (v rámci buddhistického učení) se hadí síla vědomě danými podmínkami v múládháře probudí a stoupá v sušumně vzhůru.
Zde přicházíme k onomu obrácenému procesu, jak je psáno výše. Během soustavného cvičení čakramů dochází ke zpětnému pochodu, kdy hadí síla jedince (který se rodí již s dřímající hadí sílou na konci páteře) stoupá k sahasráře, aby se nakonec vrátila k normálnímu přirozenému STAVU JEDNOTY. Realita osvícení je ZDE - až na věky.
Pro nás je ale podstatné opakovat připomínku, že z absolutního hlediska k žádnému sestupování nebo vzestupu nedochází (ani k jinému pohybu), o tom není nejmenších pochyb. Kundaliní je Neměnná. To, co by mohlo vypadat, jako že se pohybuje, to je pouze klamné zdání lidských smyslů. Vzestup hadí síly by snad bylo možno definovat tak, že vědomí cvičícího se rozšířilo do vyšších duchovních dimenzí. Ale ani tato definice není a nemůže být dostačující, nemůže ani zdaleka postihnout vnitřní poznatky a zkušenosti. O pohybu hadí síly (hlavně o vzestupu) se vyjadřujeme pouze z nedostatku možnosti jakéhokoliv znázornění. Nedá se žádným způsobem vyložit, jako se nedá například ukázat nebo dokázat nirvána. Při pohledu z okna rozjíždějícího se vlaku se nám v první chvíli zdá, že nádraží jede a vlak stojí. To je jeden příklad, demonstrující klam pohybu hadí síly.
Na jiném místě se zmiňuji o tom, jak jóga ovlivnila různé nábožensko-filosofické systémy. Důležitě a podstatně zasahuje jóga také do buddhistického učení; buddhismus také ze všech systémů jógu nejvíce propracoval. Jako důležitý příklad uvádím ze spisu profesora Nyana-tiloky "Slovo Buddhovo" (1. Pozorování těla (kayanupassana), Bdění nad vdechováním a vydechováním (anapana-sati), vyd. r. 1935, str. 36, čtvrtý odstavec) jako sedmý člen stezky "pozorování těla":
"Jak dlí učenník v pozorování těla? Uchýlí se do lesa k úpatí stromu nebo na osamělé místo, posadí se se skříženýma nohama, vzpřímeným tělem a upoutanou pozorností. S pozornou myslí vdechuje a vydechuje. Vdechuje-li dlouze, ví: 'vdechuji dlouze'; vydechuje-li dlouze, ví: 'vydechuji dlouze'. Vdechuje-li krátce, ví: 'vdechuji krátce'; vydechuje-li krátce, ví: 'vydechuji krátce'. 'V jasném uvědomění pronikaje celé tělo, chci vdechovati ', tak se cvičí; 'v jasném uvědomění pronikaje celé tělo, chci vydechovati', tak se cvičí. 'Uklidňuje tělesnou činnost (kaya-sankhara) chci vdechovati', tak se cvičí; 'uklidňuje těles¬nou činnost chci vydechovati', tak se cvičí."
Kdo tedy toto cvičení s pozornou myslí provádí, může přijít na existenci čakramů.
Když si promítneme jógu a buddhismus z pohledu dějinného vývoje, ukáže se nám zajímavý přehled zákonitostí staroindické filosofie. Kdo toto dokáže moudře a harmonicky skloubit a využít ve své duchovní praxi, může dojít k vynikajícím výsledkům.
A tak cvičení čakramů neproniká do buddhismu jako nějaký cizí prvek, ale naopak: hraje rozhodující úlohu v duchovní praxi.
Tomuto významnému pojetí učil Fráňa Drtikol, když v rámci buddhistického učení kladl velký důraz na cvičení čakramů.
Tato škola vede skutečně přímo k cíli!
Je to učení, které obsahuje Sílu Moudrosti, podmiňující nejvyšší Cíl Poznání.
Takto jsem poznal v praxi učení velikého Arahata Fráni Drtikola. Proto provolávám mu slávu a klaním se mu hluboce!