Zlomky Poznání
Chodil jsem často na kopec a chytal zlomky mnohé: jednou byl chycen zlomek "Východ slunce" zvaný, a jindy "Jaro" v duši mé!
Často jsem chodil na kopec - buď jeden, neb druhý, ve čtvrti Žižkově, myšlenky mnohé chytal tam - a v čistém vzduchu plovala často některá myšlenka, která byla dána dál . . .
Tělo jde pomalu, procházkou po kopci - noha, co nohu mine, a oči - často hledící do sebe - nevidí, co kolem nich se vine.
Tělo jde pomalu a mysl vědoma pohybu těla je: myšlenka mnohá se vynoří a hned se zachycuje, jak vlákno pavučí . . .
Tak napsány jsou mnohé zlomky, které na kopci zachyceny byly: snad najdou lidé někteří jeden ze zlomků, jenž otevře jim trochu oči, aby tolik nebloudili . . .
Dokud je tělo zde a mysl v těle běží, jsou nepatrné zlomky tyto rozdány mnohým lidem, aby učinily mysl svěží. Až tělo rozpadne se a život bude ztráven, některé z těchto zlomků, budou dál pramen, z něhož se mnozí napijí.
Dál bude z některého zlomku jiskřička vyzařovat a poslání své vyplňovat.
Tož zasviťte jiskřičko některá a oblažte mnohou duši! Jste přece rozhozeny proto, aby zasvitly jste v mnohé duši, aby vzplál v ní Plamen Poznání!
Vybráno z knihy Zlomky poznání od Františka Heina. Podrtžení bylo v originále textu provedeno Heinem dodatečně během další četby.