Ptáte se, na co přemaloval Evžen ten krásný obraz (Buddhy). Zemědělská tématika - lán zralého, zlatého obilí a v něm červený nebo zelený traktor. Nebo sekačka? Už nevím, ale od stupidních otázek soudruhů měl pokoj.
Dále, znala-li jsem Evžena osobně. Znala, ačkoliv jsem měla to štěstí setkat se s ním osobně jen jednou. V zimě roku 1952 vzal mě Karel na jejich společnou schůzku. Moje přítomnost byla přijata přátelsky. Neměla jsem pocit, že jsem někde, kam nepatřím. Od této schůzky jsem poznávala Evžena zprostředkovaně - přes Karla. Po celých dvanáct let jejich vzájemného styku, vlastně až do Karlovy smrti. Byl to učitel a pravý přítel mého manžela - tedy i přítel můj. Proto to důvěrné oslovování. To jen k vysvětlení mylné domněnky. Jinak mé vzpomínky jsou velmi úzce spjaty se vzpomínkami na manžela - a to je jiná záležitost.
A přece. V době, kdy byl nedostatek, vlastně kdy byla oficielně nedostupná buddhistická literatura, podařilo se Evženovi v roce 1954 získat překlad rukopisu Bardo Thodol. S tím, že bude přepsán v tolika kopiích jak to bude možné, aby byl alespoň pro nejbližší okruh lidí. Jak vidíte z přiloženého Evženova dopisu, měla jsem přepisovat já. Leč, vzhledem nepříznivých okolností a prostředí - pro tu knihu - bohudík, našla se jiná možnost. A "samizdat" o 36 strojopisných stránkách byl na světě. Jedno paré z těch deseti máme v držení.
EPILOG
Rukopis končí následujícími sedmi verši lámy nebo spisovatele, který jej sepsal, jenž však svoje jméno neuvádí, věren starému lamaistickému učení, dle něhož se má lidská osobnost pokořiti a jedině spisy mají býti povýšeny před zrakem žijících bytostí:
Nechť mým dokonale čistým úmyslem, jímž jsem byl veden
při spisování tohoto díla a zásluhami z tohoto počinu,
jsou do stavu Buddhova převedeny žijící bytosti,
Matky nemající ochrany,
Nechť osvítí svět zářící nádhera příznivého zaslíbení,
Nechť je tato kniha příznivým zaslíbením,
Nechť ctnost a dobrota jsou zdokonalovány každým způsobem
A na úplný závěr. Na Evžena Štekla vzpomínám často - zvlášť nyní po Karlově smrti - vzpomínám s obdivem, vděčností a láskou.
Alena Vostatková