Vzpomínka Zdeňka Jaroše na Fráňu Drtikola

O velikém Mistrovi – Františku Drtikolovi jsem mnohokráte slýchal například od mého Mistra a Fráňova žáka – Františka Heina, ale nic se nemohlo vyrovnat osobní zkušenosti s ním! Udělal na mne naprosto nezapomenutelný, jen stěží popsatelný, dojem. Jeho vliv, působení Jeho velikosti, Jeho majestátu, se snad nedá ani slovy vyjádřit, a vnímám jej doposud…

Navštívil jsem jej asi třikráte. Jednou jsem u něho byl spolu se svým přítelem Karlem Mikšovským. Z některých návštěv jsem si udělal poznámky, které pak byly, bez dalších úprav, zařazeny do samizdatu Františka Heina: „František Drtikol – Osobnost a dílo“.

Moje první návštěva se uskutečnila patrně v září 1954. Hluboce mne zasáhla Jeho skromnost, tichost... Byl naprosto nenucený a nechlubný. Kladl důraz na význam vědomého prožití přítomného okamžiku – Buddhismus.
Do svého deníku jsem si napsal několik jeho výroků:
„Vše je v Duchu, z Ducha se vše rodí a do Ducha vše vchází. Tím je řečeno vše.“
„Samsára a Nirvána jsou jedno a totéž – neodlučitelné. Aby byla Nirvána něco zvlášť, je nemožné, nemyslitelné.“
„Teď se dívám na to (židle), mám čas, podívám-li se ještě na to (stůl), mám prostor.“
„Teď už jenom zbývá TO uskutečnit.“
„Je třeba zjistit podmínky, které dávají stavům vznik. Koncentruji se a vidím světlo, potom najednou vidím třeba Václavské náměstí a už jsem zase v tomto světě. Zjistím-li však podmínky (vzniku, objevení se), mohu si udělat světlo, kdy chci.“
Při zmínce o bratru L. a hatha-jógu: „Usilují o dosažení nesmrtelnosti v těle. Na co?! Chtějí udržeti pohromadě to, co je složené – složky, jež jsou pomíjející.“

14. listopadu 1954 jsem Fráňu navštívil spolu s Karlem Mikšovským. Na této návštěvě jsem dokonale procítil intenzívní pocit Jeho vlivu, který přetrvával ještě po mnoho dní potom. Nejlépe bych ho mohl popsat asi jako Velké povznesení.
I z této návštěvy jsem udělal několik poznámek do svého deníku.
Fráňa mluvil o zlobení se: „Máš zážitek. Přejde. Zlobíš se, že přešel, pak se zlobíš, že se zlobíš. Pak se zlobíš, že se zlobíš, na to, že zážitek přešel… Tak to jde do nekonečna. To je všechno švindl. TO je TEĎ! Musíte na to jít vědecky.“
„Musíte dát pozor, aby se dharmy nerozvíjely. Dharmy slouží za základ myšlenkám. Jsou to takové – no, atomy, nemám pro to jiný výraz.“
Fráňa promluvil ke Karlu Mikšovskému: „Je třeba se občas podívat na své připoutanosti. Při koncentraci je dobré jíti jaksi dozadu, stahovat se do pozadí.“

Můj tehdejší Mistr – František Hein často citoval některé Fráňovy výroky, např.: „Jó, holenkové, na To se musí jít od lesa – od toho Krčského.“

Ještě dlouho po té, co zmíněný pocit pozbyl soustavnosti, kdykoli jsem se podíval směrem ke Spořilovu či vzpomenul Fráni, opět se vrátil. Nic na tom nezměnily ani připomínky mého pozdějšího Mistra – Petra Klímy, který s Fráňou polemizoval, ať už při návštěvách či formou dopisů.

Setkání s Fráňou byl pro mne tak silný, hluboký a nezapomenutelný zážitek, že pokud si na něho ještě dnes vzpomenu, na Jeho záři, Jeho klid, ale třeba i jas Jeho očí, znovu cítím to velké povznesení, Jeho vliv tak, jako bych byl právě teď opět v Jeho přítomnosti!



Slova pana Jaroše zaznamenal při hovorech s ním Jan Lípa.